KRITICKÉ MYŠLENÍ 🧠🤨 – NEZkreslená věda IX

[0:15]Já už vůbec nevím, co si o tom všem mám myslet. Tak si vezmeme na pomoc Filosofický ústav Akademie věd a rozebereme si pojem kritické myšlení a pak budeme vědět. Tak můžeme vědět co, jako třeba vím, že holub je pták z čeledi holubovití, ale vědět jak, třeba jak poštovní holubi vždycky trefí zpátky na svou základnu, to teda netuším. Kritické myšlení patří právě spíš k tomu vědění jak, jak s informacemi a argumenty pracovat. Místo teoretického poznání jde tedy spíš o praktickou dovednost. V rámci filosofie a konkrétněji epistemologie, což je část filosofie, která přemýšlí o poznání, patří k disciplíně neformální logiky. Někdy se mu tak i říká. Já znám akorát formální logiku. Takovéto všichni lidi jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Takže z toho vyplývá, že Sokrates je smrtelný. Ale když to zkusím přenést jinam, třeba, že ptáci umí létat, holubi jsou ptáci, takže Radek Holub také umí létat. Ne, neumí. I když podle formální logiky bych měl. Formální logika staví na přesných formulacích výroků, ale nezajímají jí významy slov či kontext. A ve tvém příkladu máš už v začátku chybičku. Ne všichni ptáci umí létat. A formální logika navíc nemá jak pokrýt vtip o holubech a herci s přímením Holub, takže s létáním ti nepomůže. A ta neformální, nebo teda kritické myšlení? Kritizuji, že neumím létat. Můj názor je, že bych to měl umět. Jsem z toho smutnej. Tak teď ses dopustil rovnou několika argumentačních faulů. To jsou nástroje manipulace a demagogie, kterých se mluvčí dopouští často úmyslně nebo i bezděčně, aby přesvědčil posluchače o své pravdě bez ohledu na fakta či právě platnost argumentů samotných. Apeluješ na emoce a na svůj osobní názor. A proč bych měl poslouchat nějakou paninku v pruhovaném triku. Promiň, tak to byl faul Ad Hominem. To, když se mluvčí pokouší zneplatnit, co oponentka říká, útokem na její osobu. No, hezky, no. Kritické myšlení nám právě pomáhá fauly odkrývat. Je jich celá řada, třeba typ chybné vyvození, kdy spojujeme reálně nesouvisející příčiny a následky, nebo na základě jednotlivého příkladu paušalizujeme. A mně napadají manipulace, kdy se prezentuje šikmá plocha, jako třeba, že manželství pro všechny povede k obchodu s dětmi. Nebo útoky typu slaměný panák, když vykreslujeme oponenty jako extrémní karikaturu, třeba tak, že ekologičtí aktivisté chtějí lidem pro dobro planety zakázat mít děti. Často se spojují typy faulů právě s apelem na strach z katastrofálních důsledků či apelem na tradici nebo jakousi autoritu, jakože vždy něco nějak bylo, což například pro diskuzi o rovnosti práv ve 21. století opravdu není moc věcí. Tendenci podléhat těmto faulům nebo je i opakovat se říká kognitivní zkreslení, nebo také mentální zkratky. Soustředíme se na informace, které potvrzují názory, které už máme, nebo podléháme stádovému efektu, jdeme s tím, co si podle nás myslí většina. A nebo jsme jako pštrosi a strkáme hlavu do písku před informacemi, které jsou nám z nějakých důvodů nepříjemné. Současná filosofie používá také zastřešující termín epistemické neřesti. Což zahrnuje třeba intelektuální lenost, předpojatost, důvěřivost či pýchu. Tak já budu kritickej ke všemu. Ale odmítání existence objektivní pravdy a absolutní nedůvěra v jakákoliv média či veřejně prezentované informace, tě dovede akorát do černé díry. Kde v lepším případě nebudeš vědět nic a v horším se upneš na dezinformační zdroje či zjednodušující pseudovědu, která pro svá tvrzení nemá důkazy, přeceňuje náhodné shody okolností a ještě ti dá pocit výjimečnosti, že máš jako zasvěcenec přístup k jediné a běžným smrtelníkům skryté pravdě. Ach jo. A přitom jsou to jenom řeči. No jo, jenom řeči. Moderní filosofie jazyka, zejména pak analytická filosofie nám ukazuje, jak zásadní roli právě jazyk a komunikace hrají ve fungování celé společnosti. A dám ti názorný příklad. John Austin ve své teorii řečových aktů popsal, jak právě pomocí jazyka, jako jednotlivci či jako instituce nebo vlády, reálně něco děláme jen tím, že se to řekne slovy. Slovy nás matrikář prohlásil za manžele, nebo nejvyšší zástupce nějaké země může té druhé vyhlásit válku. No jo, vlastně jako když Donald Trump tvrdil, že vyhrál volby a jeho stoupenci pak vtrhli do Kapitolu. To, jaké informace se k nám dostávají a jak s nimi pracujeme má obrovské důsledky. V posledních letech vidíme stále jasněji, že opravdu jde o životy lidí i osud planety. Jako když někdo prohlašuje, že očkování je záminkou jakýchsi ještěříků, nasadit do nás čipy, nebo mává s diskreditovanými studiemi o tom, že klimatická změna je výmysl. Když se díváme na tuto naši dobu postfaktickou a právě na ty následky epistemických neřestí a argumentačních manipulací, tak se musíme dotknout i kontroverze omezování určitých typů projevů. V demokratické společnosti máme přece svobodu slova. Říkat si, co chceme. Jenže ochrana demokracie spočívá i v tom, že některé, je to jen můj názor názory, by v té společnosti neměly mít místo, i když asi ještě dlouho budeme muset zvažovat, nakolik by měly být trestné. Protože za svobodu slova se často snaží schovávat také názory, které vyvolávají strach, nenávist a agresi. A těmito a dalšími způsoby je nakonec omezována míra svobody myšlení a projevu ve společnosti. A kritické myšlení nám ukazuje nejen tyto fauly, ale i možnosti argumentace, které čistě formální logika v našem složitém světě pokrýt nedokáže. Ok, tak já bych sice chtěl umět lítat, ale to se mi asi nesplní a rozhodně kvůli tomu nebudu chtít přistřihnout křídla skutečným holubům. Protože to není jejich vina. A radši budu kriticky myslet, protože to je odpovědnost, kterou mám k sobě i k světu.