[0:08]Reinhard Heydrich, jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa se nesmazatelně zapsal do dějin jako šéf Gestapa, klíčová postava SS a zastupující říšský protektor protektorátu Čechy a Morava. Jeho krutost, inteligence a bezohledná efektivita mu vysloužili přezdívky Pražský řezník nebo Muž se železným srdcem a zároveň z něj učinila hlavní cíl československého odboje. Atentát na Heydricha, provedený 27. května 1942 výsadkáři vyslanými z Velké Británie, byl jedním z nejvýznamnějších odbojových činů Československa, který následně vedl k brutálním nacistickým represím. Jsme Nerdopolis a dnes se podíváme na celý příběh Reinharda Heydricha, od jeho dětství přes milostné aféry a politickou kariéru, až po jeho působení v Československu a následný atentát v rámci operace Anthropoid.
[1:07]Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle nad Sálou do rodiny hudebního skladatele a operního pěvce Richarda Bruna Heydricha a jeho manželky Elizabeth Anny Marie Amálie Heydrichové, rozené Krancové. Jeho otec, původně protestant, konvertoval k římskokatolické víře své ženy při sňatku. Reinhard byl vychováván jako katolík, sloužil jako ministrant a pravidelně s matkou navštěvoval večerní modlitby a mše. Jména Reinhard a Tristan odkazují na hrdiny oper Amen jeho otce a Tristan a Isolda Richarda Wagnera, zatímco třetí jméno Eugen nese po svém dědečkovi z matčiny strany Eugenu Krancovi, bývalém řediteli Drážďanské královské konzervatoře. Rodina Heydrichových byla finančně zajištěná a měla významné společenské postavení. Hudba hrála v jejich životě klíčovou roli. Otec založil Hálskou konzervatoř a matka tam vyučovala hru na klavír. Reinhard byl od dětství veden k hudbě a očekávalo se, že jednou převezme vedení konzervatoře. Už v šesti letech ovládal hru na klavír a housle, přičemž housle se staly jeho celoživotní vášní, v níž vynikal a okouzloval posluchače svým talentem. Přestože byl Heydrich fyzicky zdatný a vynikal ve sportu, zejména v plavání a šermu, byl v mládí často terčem posměchu kvůli svému vysokému hlasu a pověstem o možném židovském původu rodiny. Tyto spekulace zesílily poté, co se jeho strýc Hans Kranz oženil s maďarskou židovkou Izou Jarmioou. Navzdory těmto fámám udržovala rodina přátelské vztahy s židovskou komunitou. Mnoho židovských studentů navštěvovalo Hálskou konzervatoř a Reinhard měl blízkého přítele Abrahama Lichtensteina, syna místního kantora.
[2:54]Po skončení První světové války v roce 1918 zažila Heydrichova rodná hala období občanských nepokojů, včetně stávek a střetů mezi komunistickými a antikomunistickými skupinami. V únoru 1919 ve věku 15 let se Heydrich symbolicky připojil k Merckovým dobrovolnickým střelcům, jednotce Freikorps, avšak kvůli svému věku se nezúčastnil bojů a byl spíše nasazen na ochranu soukromého majetku. Tato zkušenost posílila jeho antikomunistické postoje a sympatie k nacionalistickému hnutí Völkisch, stejně jako odpor k Versaillské smlouvě a nově stanoveným německo-polským hranicím. V důsledku podmínek Versaillské smlouvy a vysokého válečného dluhu Německa došlo k hyperinflaci, která zasáhla i Halle. Mnoho obyvatel přišlo o své úspory. Do roku 1921 si jen málokdo mohl dovolit hudební vzdělání na konzervatoři Bruna Heydricha, což vedlo rodinu k finanční krizi a ovlivnilo Reinhardovo rozhodnutí hledat kariéru mimo hudební oblast. Tato situace ho nakonec přivedla k námořnictvu, kde zahájil svou vojenskou dráhu, jež vyvrcholila jeho významnou roli v nacistickém režimu.
[4:09]V roce 1922 ve svých 18 letech Reinhard Heydrich vstoupil do německého námořnictva, což mu poskytlo stabilitu a finanční jistotu v poválečném Německu. Jako kadet byl přidělen do Kielu, hlavní německé námořní základny, kde se začal seznamovat s námořní službou a získávat první zkušenosti. V této době se mezi jeho kolegy šířily nepodložené zvěsti o jeho údajném židovském původu, což vedlo k tomu, že zdůrazňoval své členství v antisemitských a nacionalistických organizacích, jako byl Deutsch Völkischer Schutz- und Trutzbund. Heydrich postupoval po žebříčku hodností a 1. dubna 1924 byl povýšen na seniorského praporčíka, což mu umožnilo pokračovat v důstojnickém výcviku na námořní akademii Mürwik. V roce 1926 dosáhl hodnosti poručíka a byl jmenován signálním důstojníkem na bitevní lodi SMS Schleswig-Holstein, která sloužila jako vlajková loď německé Severomořské flotily. Jeho nadřízení hodnotili jeho práci pozitivně a 1. července 1928 byl povýšen na nadporučíka, což svědčilo o jeho rostoucím vlivu v námořnictvu.
[5:20]Nicméně Heydrichova kariéra v námořnictvu byla poznamenána jeho četnými milostnými aférami, které nakonec vedly k jeho nedobrovolnému odchodu z námořnictva v roce 1931. V prosinci 1930 se na plese veslařského klubu seznámil s Línu von Osten, oddanou stoupenkyní nacistické strany a antisemítkou, s níž se brzy zasnoubil.
[5:43]Tento vztah ale odhalil jeho předchozí zasnoubení s jinou ženou. Kvůli tomu byl Heydrich obviněn z chování nedůstojného pro důstojníka a gentlemana, což vedlo k tomu, že byl v dubnu 1931 vrchním velitelem námořnictva admirálem Erichem Raederem propuštěn ze služby. Heydrich obdržel odstupné ve výši 200 říšských marek měsíčně po dobu dvou let. Navzdory těmto událostem se v prosinci 1931 oženil s Línou von Osten, což znamenalo začátek nové kapitoly v jeho životě. Než se tak ale stalo, čekal ho vstup do NSDAP a SS.
[6:20]Po svém propuštění z námořnictva 30. května 1931 se Reinhard Heydrich, ovlivněn svou snoubenkou Línou von Osten, rozhodl vstoupit do NSDAP. Jeho členství v nacistické straně bylo zaregistrováno pod číslem 544916. O šest týdnů později, 14. července, se stal členem SS s číslem 10120. V roce 1931 začal Heinrich Himmler budovat kontrarozvědné oddělení SS a na doporučení Karla von Ebersteina, přítele rodiny Heydrichových, souhlasil s pohovorem s Heydrichem. Ačkoli Himmler původně schůzku zrušil, Líína v té době již Heydrichová to ignorovala, sbalila manželovi kufr a poslala ho do Mnichova. Na nádraží ho přivítal Eberstein a doprovodil ho k Himlerovi, který byl natolik ohromen Heydrichovými představami o rozvoji zpravodajské služby SS, že ho okamžitě přijal do funkce šéfa nově vzniklé zpravodajské služby, později známé jako Sicherheitsdienst, SD. Heydrichův vstup do nacistické strany v roce 1931 byl dostatečně časný na to, aby rozptýlil podezření, že se přidal pouze z kariérních důvodů, ale nebyl natolik brzký, aby byl považován za starého bojovníka, Alte Kämpfer. Jeho rychlý vzestup v rámci SS byl důsledkem kombinace jeho organizačních schopností, loyalty k Himmlerovi a schopnosti efektivně budovat a řídit zpravodajské operace.
[7:49]Reinhard Heydrich nastoupil 1. srpna 1931 jako šéf nově vzniklé zpravodajské služby SS s počátečním platem 180 říšských marek měsíčně, což bylo v té době považováno za skromný příjem. Částka byla nižší než jeho předchozí námořní důchod, ale Heydrich byl motivován ideologickým zápalem a podporou rodiny své manželky Líny, kteří byli oddanými stoupenci nacistického hnutí. V roce 1932, pouhý rok po nástupu, byl jeho měsíční plat zvýšen na 290 říšských marek, což mu poskytlo větší finanční stabilitu a umožnilo mu plně se soustředit na budování zpravodajské sítě. Do roku 1935 Heydrichův základní plat dosáhl částky 8400 říšských marek ročně, k čemuž obdržel příspěvek ve výši 12000 říšských marek.
[8:37]V roce 1938 jeho roční příjem vzrostl na 17371 říšských marek a Heydrichova loajalita a efektivita byly odměněny nejen finančně, ale také symbolicky, když obdržel od Himmlera prsten s motivem lebky, což bylo vyznamenání udělované za zvláštní zásluhy v SS.
[9:02]Přestože Reinhard Heydrich nastoupil jako šéf nově vzniklé zpravodajské služby SS, původně poměrně skromné prostředky instituce zapříčinily, že musel sdílet kancelář i psací stroj s kolegou. Přesto již v říjnu téhož roku vytvořil rozsáhlou síť informátorů, jejíž cílem nebylo jen shromažďování strategických informací, ale také získávání kompromitujících materiálů k vydírání politických oponentů. Centrála služby sídlila v mnichovském Braunes Haus, což bylo hlavní sídlo nacistické strany, kde Heydrich systematicky ukládal získané informace na tisíce indexových karet. Vzhledem k tomu, že jeho práce významně posilovala postavení SS v rámci nacistického aparátu, se rozhodl Himmler odměnit Heydricha povýšením u příležitosti jeho svatby v prosinci 1931.
[9:55]V roce 1932 se objevily pomluvy o Heydrichově židovském původu, což byla v nacistickém prostředí krajně nebezpečná záležitost, která mohla ohrozit jeho kariéru i osobní bezpečnost. Wilhelm Canaris, budoucí šéf Abwehru, tvrdil, že má dokumenty dokazující Heydrichův židovský původ, zatímco nacistický funkcionář Rudolf Jordan rozšiřoval tvrzení, že Heydrich není čistý Árijec. V reakci na tyto spekulace Himmler pověřil nacistického rasového experta Achima Gerckeho, aby Heydrichovu genealogii prověřil a poskytl oficiální stanovisko. Gerke po důkladném zkoumání prohlásil, že Heydrich je německého původu a prost jakékoliv židovské či barevné krve, čímž formálně ukončil spekulace. Podezření mezi některými nacisty ale přetrvávalo. Heydrich sám si byl vědom citlivosti celé záležitosti a proto tajně pověřil svého podřízeného z SD Ernsta Hoffmana, aby provedl další neveřejné vyšetřování jeho rodokmenů. Přestože se žádné důkazy o židovském původu nenašly, Heydrich si nikdy nebyl jistý, zda by ho obvinění nemohlo v budoucnu ohrozit, což vedlo k jeho celoživotnímu fanatickému dokazování loyalty k nacistické ideologii.
[11:12]V polovině roku 1932 byl Heydrich jmenován šéfem bezpečnostní služby SD, která se pod jeho vedením transformovala v účinný aparát teroru a politické kontroly. S Himmlerem měli vizi sjednotit policejní složky všech 17 německých států pod svou správu a jako první cíl si vybrali Bavorsko. V roce 1933 Heydrich se svými lidmi z SD násilně převzal mnichovské policejní velitelství, kde pomocí zastrašování a brutálních metod eliminoval oponenty. Himmler byl následně jmenován mnichovským policejním šéfem a Heydrich převzal velení nad oddělením 4, které se zaměřovalo na politické oponenty a nepřátele režimu. Ve stejném roce se budoucí německý diktátor stal říšským kancléřem a pomocí souboru dekretů si zajistil absolutní moc, což umožnilo nacistům bez omezení perzekvovat své odpůrce. Během prvních měsíců roku 1933 byly založeny koncentrační tábory, které měly sloužit k internaci politických odpůrců. Do konce roku jich vzniklo přes 50.
[12:21]Gestapo, tajnou státní policii, vytvořil Herman Göring jako pruskou policejní složku, ale v dubnu 1934 bylo převedeno pod úplnou kontrolu SS. Himmler jmenoval Heydricha jejím velitelem, čímž mu svěřil jeden z nejmocnějších nástrojů nacistického teroru, který eliminoval oponenty bez soudního řízení. Současně Göring Heydricha dosadil do pruské státní rady jako poradce, což mu poskytlo významný vliv na politická rozhodování. Dne 9. června 1934 Rudolf Hess oficiálně prohlásil SD za zpravodajskou službu nacistického režimu, čímž Heydrich získal ještě větší moc nad bezpečnostními složkami. Vzestup Heydricha v nacistickém bezpečnostním aparátu byl nejen důsledkem jeho fanatické oddanosti režimu, ale také jeho bezohledné efektivity.
[13:15]V dubnu 1934 dostali Heydrich a Himmler od říšského kancléře rozkaz shromáždit kompromitující materiály na Ernst a Röhma, jehož rostoucí moc v čele SA začala být vnímána jako ohrožení. SA, která byla původně hlavní nacistickou bojůvkou, čítala v té době přes 3 miliony mužů a její vedení mělo ambice stát se dominantní silou uvnitř NSDAP, což vedlo k obavám o možný puč. Heydrich společně s Himmlerem, Göringem a Viktorem Lucem sestavil seznam osob určených k likvidaci, přičemž primárním cílem bylo odstranění nejvyššího velení SA, včetně Röhma. 30. června 1934 zahájili SS a Gestapo koordinovanou akci masového zatýkání, která trvala dva dny a vyvrcholila popravou Röhma a dalších vedoucích činitelů SA bez soudního procesu. Čistka, známá jako Noc dlouhých nožů, vedla k likvidaci až 200 osob, mezi nimiž byli nejen členové SA, ale i další političtí odpůrci říšského kancléře, včetně konzervativních kritiků nacistického režimu. Poté, co tato akce byl Viktor Luts dosazen na místo velitele SA, která byla transformována na nevýznamnou výcvikovou organizaci bez politického vlivu.
[14:32]Po eliminaci SA se Heydrich zaměřil na posilování Gestapa, které přeměnil na všudypřítomný nástroj teroru a politické perzekuce, čímž upevnil svou moc v nacistickém bezpečnostním aparátu. V roce 1936 byla schválena takzvaná Gestapo-Gesetz, která policii umožňovala jednat zcela mimo právní rámec, což vedlo k masovému zatýkání a internaci v koncentračních táborech bez jakéhokoli soudního dohledu. Systém indexových karet, který Heydrich zdokonalil, umožňoval přesné sledování nepřátel říše, přičemž stačilo pouhé podezření, aby byl někdo označen za zločince a uvězněn.
[15:38]V polovině 30. let začal Himmler prosazovat myšlenku nové germánské víry a nabádat členy SS, aby opustili křesťanské církve, což bylo součástí snahy oslabit jejich vliv v německé společnosti. Heydrich v roce 1936 následoval tuto linii a vystoupil z katolické církve, přičemž jeho manželka Líina tak učinila již o rok dříve a oba přijali ideologii Godgloybach, která byla vnímána jako alternativa k tradičnímu náboženství a šlo o ideologický kompromis mezi nacismem a náboženstvím.
[16:16]V roce 1936 se Reinhard Heydrich dozvěděl o údajném spiknutí vyšších sovětských důstojníků proti Stalinovi, což vnímal jako příležitost oslabit jak sovětskou armádu, tak svého rivala z německé vojensko-zpravodajské služby Abwehr admirála Canarise. Nicméně tyto informace byly ve skutečnosti dezinformací z inscenovanou samotným Stalinem, jenž chtěl ospravedlnit plánované čistky v nejvyšším velení Rudé armády. Stalin pověřil svého agenta, generála Nikolaje Skoblina, aby předal Heydrichovi falešné důkazy, naznačující spiknutí maršála Michaila Tuchačevského a dalších sovětských generálů. Heydrichovo SD následně zfalšovalo dokumenty a dopisy, které měly Tuchačevského a jeho kolegy kompromitovat a tyto materiály byly předány NKVD. Výsledkem byla velká čistka v Rudé armádě, při níž bylo popraveno nebo propuštěno přibližně 35 000 důstojníků. Přestože Heydrich věřil, že úspěšně oklamal Stalina, význam jeho role v této aféře je předmětem debat. Sovětská prokuratura při tajném procesu s generály nepoužila zfalšované dokumenty od SD, ale spoléhala na vynucená přiznání získaná mučením.
[17:31]Během letních olympijských her v Berlíně roku 1936 byl Heydrich pověřen organizací bezpečnostních opatření, přičemž hry byly využity k propagandistickým účelům nacistického režimu a za svůj podíl na jejich úspěchu obdržel německý olympijský čestný odznak první třídy. V lednu 1937 nařídil Heydrich SD tajně shromažďovat a analyzovat veřejné mínění, což vedlo k domovním prohlídkám, zatýkáním a výslechům Gestapem s cílem ovládnout veřejné mínění. V únoru 1938, když rakouský kancléř Kurt Schuschnigg odmítl návrh říšského kancléře na sloučení s Německem, Heydrich zvýšil tlak na Rakousko organizováním nacistických demonstrací. Propaganda se šířila po Vídni a dalších městech, kde byl zdůrazňován společný germánský původ obou národů. To vyvrcholilo 12. března 1938, kdy se Rakousko připojilo k nacistickému Německu. Historici považují Heydricha za nejnebezpečnějšího člena nacistické elity, přičemž Hitler ho nazval Mužem se železným srdcem, protože byl klíčovým architektem rané fáze holocaustu. Heydrich zodpovídal za deportace, věznění a vyhlazování Židů, přičemž přijímal příkazy jen od říšského kancléře, Göringa a Himmlera, což mu dávalo obrovský vliv na průběh genocidy. V roce 1938 organizoval Křišťálovou noc, kdy povolil žhářství, ničení židovských obchodů a synagog a nařídil zatýkání Židů, přičemž během několika dní došlo k deportaci zhruba 20 000 osob. V polovině roku 1939 založil Heydrich Nadaci Stiftung Nordhaff za účelem získávání nemovitostí pro SS a bezpečnostní policii, které měly sloužit jako penziony a rekreační objekty. Jednou z těchto nemovitostí byla Vila ve Wansee, kde se v lednu 1942 konala konference, na níž nacističtí představitelé formalizovali plány na deportace a vyhlazování Židů v okupovaných územích. Dne 27. září 1939 byly SD a bezpečnostní policie sloučeny do nově vytvořeného Hlavního úřadu říšské bezpečnosti pod Heydrichovým vedením, což mu poskytlo kontrolu nad všemi bezpečnostními a zpravodajskými službami Třetí říše. V srpnu 1940 byl Heydrich jmenován prezidentem Mezinárodní kriminální policejní komise, později známé jako Interpol, a její sídlo bylo přemístěno do Berlína. V září 1941 byl povýšen na SS-Obergruppenführer und General der Polizei.
[20:03]Reinhard Heydrich sehrál klíčovou roli v německých plánech na likvidaci polské inteligence během Druhé světové války. Vytvořil jednotku Gestapa s názvem Zentralstelle IIP Polen, která koordinovala operace Tanneberg a Intelligenzaktion. Tyto akce měly za cíl eliminovat polské elity, včetně učenců, duchovních a bývalých důstojníků, kteří byli považováni za hrozbu pro nacistický režim. Před invazí do Polska v roce 1939 nacisté sestavili speciální proskripční seznam obsahující více než 61 000 jmen prominentních Poláků určených k zatčení nebo likvidaci. Seznam byl výsledkem dvouletého sběru informací od německé menšiny v Polsku a sloužil jako základ pro masové zatýkání a popravy po zahájení okupace. Během operace Intelligenzaktion v letech 1939 až 1940 bylo zavražděno přibližně 100 000 lidí, z nichž zhruba 61 000 tvořili členové takzvané polské inteligence. Tyto systematické čistky měly za cíl oslabit polský národ odstraněním jeho vůdčích osobností a připravit půdu pro germanizaci území. Heydrich spolu s Himmlerem a Millerem také naplánovali fingovaný útok na německý vysílač v Gliwicích, který nacisté využili jako záminku k napadení Polska a zahájení druhé světové války. Po začátku války vytvořil Heydrich jednotky Einsatzgruppen, které za postupující německou armádou organizovaly Gheta, prováděly masové popravy Židů a napomáhaly arizaci židovského majetku. V září 1939 nařídil Heydrich soustředění Židů ve větších městech, vytvoření židovských rad a sčítání obyvatel, což umožnilo systematické deportace do Ghet a později do táborů smrti. Heydrich také dohlížel na deportaci 60 000 Židů z Německa a protektorátu do Gheta v Lodži, přičemž v roce 1941 rozhodl o transportu dalších tisíců do Minsku a Rigy.
[22:01]V prosinci 1941 vydal říšský vůdce tajný rozkaz Heydrichovi a SD známý jako Nacht und Nebel, Noc a mlha, který nařizoval zatýkání osob považovaných za hrozbu pro německou bezpečnost. Přičemž tito lidé měli zmizet beze stopy, aniž by jejich rodiny byly informovány o jejich osudu. Dekret se zaměřil především na odbojáře a jejich pomocníky v okupovaných zemích jako byly Francie, Belgie, Nizozemsko a Norsko, s cílem zastrašit obyvatelstvo a potlačit jakýkoli odpor vůči nacistické okupaci. Po zatčení byli vězni tajně transportováni do Německa, kde byli souzeni zvláštními soudy nebo přímo předáváni Gestapu či tajné polní policii, přičemž procesy probíhaly v naprostém utajení a bez možnosti obhajoby. Vězni byli často drženi v izolaci, podrobováni tvrdým výslechům a mučení a pokud nebyli odsouzeni k smrti, skončili v koncentračních táborech jako byly Natzweiler-Struthof, Dachau či Buchenwald. Dekret Nacht und Nebel měl za cíl nejen fyzickou eliminaci odporu, ale také psychologické zastrašení obyvatelstva tím, že lidé mizeli beze stopy, což vyvolalo atmosféru strachu a nejistoty. Přesný počet obětí tohoto opatření není znám, ale odhaduje se, že se dotklo přibližně 7000 osob, přičemž mnozí z nich byli popraveni nebo zemřeli v nelidských podmínkách věznic a táborů. Po válce byl dekret označen za válečný zločin a zločin proti lidskosti, což vedlo k tomu, že byl důkladně zkoumán během Norimberských procesů a hlavní architekt tohoto opatření Wilhelm Keitel byl za své zločiny odsouzen a popraven.
[23:40]Reinhard Heydrich byl jmenován zastupujícím říšským protektorem protektorátu Čechy a Morava 27. září 1941, přičemž nahradil Konstantina von Neuratha, jehož přístup byl považován za příliš mírný. Po svém jmenování Heydrich řekl svým pobočníkům, že poněmčí tu českou verbež a okamžitě zavedl tvrdá opatření s cílem potlačit odboj a zajistit loajalitu obyvatelstva. Během prvních dnů jeho vlády bylo vyhlášeno stanné právo a stovky lidí byly popraveny nebo deportovány do koncentračních táborů. V roce 1941 Heydrich naplánoval zřízení Terezínského Geta, kde zahynulo 33 000 osob, zatímco další desítky tisíc byly deportovány na východ do vyhlazovacích táborů. Do února 1942 bylo 4 až 5000 lidí zatčeno a 400 až 500 bylo popraveno. V březnu 1942 provedli nacisté rozsáhlé zásahy proti českým vlasteneckým organizacím, inteligenci i armádě, čímž paralizovali odboj a znemožnili veřejné projevy české kultury. Ačkoli některé malé buňky odboje přežily, pouze komunistický dokázal fungovat koordinovaně, avšak i ten trpěl zatýkáním, zatímco veřejné popravy měly zastrašit obyvatelstvo a potlačit odpor. Represe, známé jako Heydrichiáda, tvrdě zasáhly českou společnost a Heydrichovy brutální metody mu vynesly přezdívku Pražský řezník, přičemž systematicky likvidovaly jakýkoli projev vzdoru. Současně se snažil získat podporu reorganizací práce podle vzoru německé pracovní fronty, rozdáváním potravinových přídělů, zavedením sobotního volna a zvýšením důchodů, což mělo udržet pořádek. Heydrich potlačil černý trh a odpůrce režimu označil za ekonomické zločince i nepřátelé lidu, čímž si zajistil podporu některých loajálních vrstev. Přesto rostla inflace a zvyšoval se nedostatek zboží. Přestože veřejně vystupoval jako ochránce pořádku, jeho skutečným cílem bylo úplné poněmčení protektorátu, přičemž až 2/3 Čechů měly být deportovány nebo fyzicky zlikvidovány. Češi se stali levnou pracovní silou pro nacistickou říši. Více než 100 000 jich bylo násilně přesunuto na nucené práce a od února 1942 se pracovní den zvýšil z 8 na 12 hodin denně. Heydrich jako vojenský diktátor zbavil prezidenta Hácha i jeho kabinet jakékoliv reálné moci, zatímco svou sebedůvěru v nacistickou nadvládu ukazoval jízdou Prahou v otevřeném automobilu. V říjnu 1941 československá exilová rozvědka v Londýně rozhodla o Heydrichově odstranění, což vedlo k přípravě operace Anthropoid, jejímž cílem bylo na něj uskutečnit atentát.
[26:22]Operace Anthropoid byla naplánována československou exilovou vládou a britskými tajnými službami s cílem eliminovat Heydricha, přičemž přípravy zahrnovaly intenzivní výcvik parašutistů ve Velké Británii. Skupinu tvořili Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří absolvovali speciální kurzy v oblasti zbraní, sabotáže a přežití, než byli spolu s dalšími vysazeni v protektorátu. Původně měli seskočit poblíž Plzně, ale navigační chyba je přivedla k obci Nehvízdy, odkud se přesunuli do Prahy a hledali podporu mezi odbojáři. Výsadkáři se ukrývali u rodiny Moravcových a napojili se na členy sokolského odboje, přičemž podrobně sledovali Heydrichovy denní trasy, aby našli ideální místo k útoku. Po zhodnocení terénu zvolili ostrou zatáčku v Libni, kde Heydrich každé ráno projížděl otevřeným vozem bez doprovodu. Po pečlivé koordinaci se 27. května 1942 Gabčík postavil na silnici a pokusil se vystřelit z britského samopalu Sten, ale zbraň se lhala, což donutilo Kubiše k okamžité reakci. Kubiš vrhl granát na pravou stranu Heydrichova Mercedesu, přičemž exploze prorazila karoserii, těžce zranila Heydricha a zároveň zranila i Kubiše střepinami do obličeje. Heydrich instinktivně vystoupil s pistolí v ruce, ale rychle skolaboval, zatímco Gabčík uprchl do centra Prahy a Kubiš na kole směrem ke Karlovu náměstí. Heydrich byl převezen do nemocnice Na Bulovce, kde mu lékaři provedli operaci, odstranili střepiny i část sleziny, ale kvůli infekci v ráně se jeho stav rapidně zhoršil. I přes prvotní zdání zlepšení se Heydrich 4. června dostal do septického šoku a v ranních hodinách zemřel, což spustilo masivní odvetná opatření proti českému odboji. Parašutisté se mezitím ukryli v kryptě pravoslavného kostela svatého Cyrila a Metoděje, ale 18. června byli zrazeni dalším parašutistou z jiné skupiny Karlem Čurdou, což vedlo k obklíčení kostela. Po několika hodinách boje s SSáky a pokusech Gestapa vyplavit kryptu vodou se poslední přeživší výsadkáři rozhodli spáchat sebevraždu, aby nepadli do rukou nepřítele.
[28:29]Po Heydrichově smrti byl v červnu 1942 uspořádán okázalý pohřeb v Praze, po němž následoval druhý obřad v Berlíně, kde německý diktátor osobně vyznamenal Heydrichovu památku. Navzdory veřejné poctě vůdce soukromě kritizoval jeho neopatrnost, která vedla k jeho smrti. Heydrich byl pohřben na berlínském hřbitově Invalidenfriedhof, avšak jeho hrob zůstal neoznačený, aby se předešlo jeho zneužití neonacisty. V prosinci 2019 tento hrob otevřely neznámé osoby, ale k odcizení čehokoli nedošlo. Heydrichova vdova Líína po sérii soudních sporů získala v 50. letech nárok na vdovský důchod, přestože její manžel byl klíčovou postavou holocaustu. Pár měl čtyři děti, z nichž nejstarší syn Klaus tragicky zahynul v roce 1943 při dopravní nehodě.
[29:29]Po atentátu na Reinharda Heydricha rozpoutali nacisté brutální odvetu, která vedla k vyhlazení obcí Lidice a Ležáky, přičemž jejich obyvatelé byli buď zastřeleni, deportováni do koncentračních táborů nebo zavražděni jiným způsobem. Už 9. června 1942 německý vůdce schválil plán na zničení Lidic, který mu předložil Karl Hermann Frank a hned následující noc byly vesnice obklíčeny jednotkami SS, Gestapem a pořádkovou policií, aby nikdo nemohl uniknout.
[29:57]V Lidicích nacisté nejprve shromáždili všechny muže starší 15 let, které následně v několika skupinách postříleli ve stodole nedaleko obce, přičemž celkem zavraždili 172 mužů i chlapců. Ženy a děti byly odvedeny do tělocvičny kladenského gymnázia, kde byly několik dní drženy v nelidských podmínkách, než byly ženy transportovány do koncentračního tábora Ravensbrück a děti poslány k poněmčení nebo zavražděny v Chełmnu. Samotná vesnice byla důkladně zničena, domy byly vypáleny, srovnány se zemí a okolí bylo rozoráno, aby zmizely veškeré stopy její existence, přičemž dokonce došlo i ke změně toku místního potoka. Podobný osud potkal také osadu Ležáky, která se stala cílem nacistické odvety kvůli nálezu vysílačky odbojové skupiny Silver A, která zajišťovala spojení mezi parašutisty a Londýnem. Ležáky byly obklíčeny 24. června 1942. Všechny dospělé obyvatele nacisté popravili a osadu vypálili, přičemž 13 místních dětí byly pouze dvě shledány vhodnými k poněmčení a ostatní byly zavražděny v plynových komorách. Celkem bylo v rámci těchto represí zavražděno přes 1300 lidí, přičemž mnoho dalších bylo uvězněno, mučeno a později popraveno v malé pevnosti Terezín. Vyhlazení Lidic se stalo mezinárodním symbolem nacistické krutosti, což vedlo k tomu, že několik dalších měst po celém světě přijalo jméno Lidice na počest obětí, čímž mělo být zajištěno, že se na tento hrůzný čin nikdy nezapomene. A tím už končí příběh Reinharda Heydricha a jeho hrůzovlády, kterou nastolil v protektorátu Čechy a Morava. Co si o něm myslíte? Je důležité si takovéhle osoby a jejich činy připomínat, aby se podobné věci neopakovaly? Napište nám do komentářů. A my jako vždy děkujeme našim podporovatelům na Hero Hero a v YouTube klubu, díky kterým máme motivaci tvořit. Největší díky si zaslouží Eru Ilúvatarové, nejštědřejší podporovatelé, kterými jsou Honza Knobloch, Hugo Hromas, Beny Tomáš Kulíný, Hadriel, Tomáš Pokorný, Patrik Murgač, Kuba Kučera, Petr Hovorka, Josef Kmec, Marek, David Ryšan, Martin Lanc a Ondřej Dubišar. Rádi bychom vás také pozvali na promítání Tróje v rámci filmového klubu Nerdopolis, které proběhne 23. dubna v pražském kině Kavárka. Pro více informací a nákup vstupenek klikněte na odkaz v popisku. Díky moc i vám všem ostatním. I vaše zpětná vazba, komentáře a podpora pro nás moc znamenají. Vaše Libor Van Kenoby a Honzí Křepelka, vaše Nerdopolis, Geek and proud.
