Logopedie s úsměvem - Slyšet a rozlišovat - je v tom rozdíl?

[0:01]Krásný večer na logopedii s úsměvem. Já vás vítám před víkendem a chtěla bych si s vámi podělit nejenom o určitou úvahu, ale také zároveň o techniku, která zase podpoří vaše děti. A v nějakém dalším krůčku v osvojení si správné výslovnosti a upevnění si také třeba správné výslovnosti. A toto video jsem nazvala slovy slyšet a rozlišovat. A já bych nejdřív, než budu vás vlastně seznamovat s tou konkrétní technikou, tak bych byla ráda, kdybychom si právě vysvětlili rozdíl mezi těmito dvěma věcmi. Nebo slovy, protože samozřejmě se za nima skrývá odlišný obsah. Naše ucho má samozřejmě, nebo naše sluchové vnímání má dvě schopnosti. A ta jedna je samozřejmě slyšet, to znamená identifikovat zvuk. Ať už je to zvuk obecný, nějaký auto projíždějící, štěkot psa. Nebo slyšet slova, která vyslovujeme, ale zároveň má také schopnost rozlišit. A to znamená, že začneme tomu slovu, tomu zvuku, který slyšíme, přisuzovat význam. To znamená, že rozlišíme, co nám ten zvuk říká, jestli nám říká, že jede auto a máme se uhnout. A nebo, jestli nám říká, že máme si třeba jít s ní obejít. A samozřejmě ta rozlišovací schopnost se projevuje na několika stupních a to je od těch obecných zvuků, které mají třeba nějaký jednorázový význam, kdy očekáváme na základě toho zvuku, že naše tělo začne reagovat, třeba úlekovou reakcí, úskokem. A nebo, že uslyšíme celou větu a na základě ní vlastně zase naše tělo zareaguje nějakým pohybem, nějakou v kontextu vlastně té věty, kterou slyšela. A také samozřejmě, je to ta nejjemnější vrstva a to je schopnost rozlišovat hlásky ve slově, které nám pomáhají pochopit význam toho slova. Vlastně identifikovat to slovo jako takové a přiřadit mu potom k tomu konkrétní význam, takže to je ta schopnost rozlišit. A rozlišovací schopnost není vždycky úplně automaticky u dětí rozvíjená. A setkáváme se s tím čím dál častěji a čím dál více je to jedna z takových mých jako oblíbených specialit, které věnuju já osobně v pro v terapii velmi pozornost, protože je to jedna z vlastně důležitých věcí, která samozřejmě rozvíjí správnou výslovnost, ale zároveň také má velký efekt na schopnost číst a psát. A pokud dítě vlastně nerozliší jednotlivé hlásky ve slově, nerozliší ten konkrétní zvuk od jiných zvuků. To znamená, že třeba hlásku l, rozpozná a podle toho, že prostě takhle zní tak, jak jsem jí řekla, dokáže jí potom také třeba přiřadit k konkrétnímu písmenku. Tak je potom pravděpodobné, že jí také ve slově třeba přečte a nebo jí potom také napíše na základě této schopnosti jí vlastně rozlišit, sluchem. A samozřejmě, že je to předpoklad k tomu, aby také dítě tento zvuk vyslovilo. A právě proto pro vás teďka třeba rodiče, kteří nechodíte na logopedii a máte pocit, že se třeba nemůžete moc posouvat dopředu, je tahle technika důležitá, protože pomůže vašemu dítěti vlastně v hodně důležité věci, schopnosti rozlišit tu konkrétní hlásku, kterou třeba řešíte s ním momentálně. A naučit ho vlastně jí vnímat, věnovat jí pozornost a začít se soustředit na to, jak vlastně ta hláska zní. A jaký ten specifický zvuk k ní patří. Co je to správné, co k ní vlastně patří a to, co k ní zase už naopak nepatří. A my většinou jsme schopni zpočátku aspoň rozlišit především ten zvuk na u někoho druhého a teprv později vlastně zvládneme rozlišit ten zvuk také u sebe. Takže vaším úkolem může být, že pokud vaše dítě třeba nedokáže vyslovit l, tak jedna věc je, že mu samozřejmě můžete ukázat, jak se vyslovuje. Co má pro to konkrétně udělat, ale důležité je ošetřit, jestli skutečně slyší to, co po něm vlastně chceme, respektive jestli to rozlišuje. To znamená, že se ho třeba zeptáme, jestli je l stejné jako r. To je častá záměna a určitě doporučuju vytáhnout tu hlásku, kterou dítě zaměňuje, vlastně jako právě tu dvojici, kterou ho budete učit rozlišovat. To znamená, že třeba někdy je to zaměňované za j, někdy za v a podobně, někdy za v a tak dále, je mnoho různých variant. A úkolem je vlastně dítěti nejdříve ukázat, že tyhlety dva zvuky jsou jiné, že to není to samé. A že ten cílový zvuk zní nějak. Takže můžete věnovat soustředěnou pozornost tomu, abyste vlastně děti učili slyšet ten cílový zvuk a abyste ho učili rozlišit. No ale to je jenom ten samotný zvuk a ten se samozřejmě v běžné řeči vyslovuje velmi zřídka hlásku l jako samostatně nevyslovíme asi vůbec nikdy. Na rozdíl od A třeba nebo spojky, která se vyskytuje alespoň jako v té samostatné izolované verzi. Nicméně jí vyslovujeme ve slovech a samozřejmě zase je tam na začátku, uprostřed a na konci. A to není automatické, aby si dítě uvědomilo hned na začátku, že tenhle ten zvuk, který sice rozpozná, najde i v těch konkrétních slovech, kde se ten zvuk objevuje. Takže vaším úkolem je mu začínat nabízet vlastně určitý arzenál slovíček, které obsahují tu hlásku, kterou chcete cvičit. Bez toho, aniž byste ho nutili zatím vyslovovat, aniž byste ho nutili pojmenovávat, tak ale budete pracovat vlastně s tím sluchovým rozlišováním a schopností dítěte najít a identifikovat ten správný zvuk v konkrétním slově. K čemu vám to bude? Především k tomu, že se naučí dítě vlastně věnovat pozornost tomu, co se má učit. A zároveň si vybuduje určitý slovníček k tomu, aby si uvědomilo, že v těchhle těch v tomhle balíčku slov ta hláska vlastně je, kterou se budu učit. A tím pádem už bude moci potom, až se bude vlastně ta konkrétní hláska zapojovat do řeči, využít tuhle tu paměťovou stopu a ten arzenál slov, který už zná k tomu, aby rychleji tu hlásku do řeči zapojil. My na našem e-shopu logopedie s úsměvem.cz nabízíme kompletní slovníčky na hlásky a na začátku, když učím třeba dítě novou hlásku, tak řeknu rodiči, zatím si s tím jenom hrajte a zkoumejte, kde ta hláska je v tom slově. Je na začátku, je na konci nebo je veprostřed? Když řeknu třeba kolo, kde ten zvuk tam zní, ten konkrétní správný zvuk. A když tohleto dítě začne identifikovat jeho mozek, začne soustředit pozornost na tu jednotlivost, kterou se má vlastně naučit. A my máte už z poloviny vyhráno, respektive půlku práce máte za sebou. Takže pokud teďka jste nešťastní z toho, že na logopedii třeba ještě nechodíte nebo nemůžete nebo jenom prostě zřídka třeba se zkontaktujete s terapeutem a nevíte, co máte dělat. Tak tohle je zrovna dělat můžete velmi dobře a snadno a můžete budovat vlastně u dítěte schopnost rozlišovat. Slyšet a rozlišovat. Slyšel jsi tam l, kde tam bylo? A naopak třeba nabídnete slovo, kde to samozřejmě není v kontrastu, takže třeba řeknete kočka. Je tam někde l nebo tam l nebylo. A takhle krásně rozvíjíte schopnost rozlišování. Schopnost vlastně práce, analytickou práci se slovy, která se vám velmi zúročí po nástupu dítěte do školy, takže to, že pobudete nějakou dobu na logopedii, vašemu dítěti velmi prospěje při nástupu do školy, protože bude bude schopno tuto analýzu a syntézu trošičku už těch slov vlastně zvládnout. A odrazí se to v jeho úspěšnosti při čtení ve škole. Často říkám rodičům, máte kliku, že jste na logopedii, protože kus práce, která vás čeká v první třídě, uděláme už teď. Pokud byste tomu nerozuměli úplně přesně a měli byste k tomu nějaké dotazy, tak klidně mi tady napište do komentáře. Já to ještě upřesním, co by bylo potřeba upřesnit. Mějte krásný víkend a buďte zdraví.