[0:02]Dobrý den. Společně s přáním veselého Silvestra a dobrého vkročení do nového roku, bychom vám chtěli říct, na co se můžete těšit na našem kanále na platformě Herohero. Už teď tam najdete příběh, který jsme schválně vybrali na vánoční svátky. Neopakovatelné vědecké úspěchy i životní osudy Marie Curie-Sklodowske. Obdivuhodné a přitom mimořádně skromné ženy, která nic v životě nedostala zadarmo. Na nový rok přidáme jedno monstruózní antické drama. Příběh nejslavnější vzpoury otroků ve starověkém Římě a jejího vůdce gladiátora Spartaka. A za týden zase něco úplně jiného. Joy Adamsonová, žena, která zasvětila život ochraně divoké africké přírody. A díky příběhu lvici Elsy, kterou vychovala a pak vrátila do jejího přirozeného prostředí, se proslavila po celém světě. Mimochodem věděli jste, že pocházela z Opavy? Tak snad vás naše nabídka uspokojí. Každopádně je berte jako pozvání k zajímavým setkáním v roce 2026, ať už na Herohero nebo tady na YouTube.
[1:17]Je 15. prosince 1851 a hodiny ukazují 3:00 ráno, když do jednoho z domů v Německém brodě vtrhne pětice mužů v čele s policejním komisařem Dederou. S sebou mají příkaz k zadržení Karla Havlíčka Borovského, slavného českého novináře, jehož pronárodní texty už několik let dráždí Rakouské císařství. Příchozí Havlíčka drsně probudí a oznámí mu, že z rozhodnutí císaře Františka Josefa I. bude bez prodlení deportován. Kam konkrétně? To mu prý sdělí až za hranicemi.
[1:51]Havlíček má jen necelé 2 hodiny na to, aby se sbalil a rozloučil s manželkou a tříletou dcerkou. Protestuje marně. Nakonec nad ránem nasedá do kočáru a vyráží vstříc nejasné budoucnosti. To ještě neví, že internace se mu protáhne na více než 3 roky a že po návratu domů bude všechno jinak.
[2:23]Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi. Drama provázelo jeho život už od samého počátku. Novorozeně nemohlo dlouho nabrat dech a sám Havlíček později napsal, že na svět přišel mrtev a jen na sílu ho prý přivedli k sobě. Pocházel z dobře zajištěné rodiny. Matka Josefína se provdala za kupce Matěje Havlíčka, který vlastnil jediný obchod v Borové. Ještě důležitější byl ale při jeho výchově tamní farář Jan Brůžek. Zatímco rodiče byli na rozdováděného chlapce častokrát krátcí, k Brůžkovi malý Karel vzhlížel a na jeho faře trávil dokonce i prázdniny.
[3:08]V roce 1830 se rodina přestěhovala z vesnice do Německého brodu, který dnes známe pod jménem Havlíčkův. Rodiče ale Karla záhy poslali na rok do Jihlavy, kde se měl zdokonalit v němčině. V roce 1833 pak nastoupil na gymnázium v Německém brodě. Příliš dobrým studentem nebyl, školu ale nakonec dokončil a přestěhoval se do Prahy, kde se mu otevřel zcela nový svět.
[3:35]Jsme teď na konci 30. let, Karlovi je 19 a poprvé zažívá atmosféru velkoměsta. V Praze studuje filozofii a pod vlivem faráře Brůžka vstupuje do kněžského semináře. Tehdy konečně se jeho přístup ke studiu mění. Havlíček poctivě navštěvuje přednášky, tráví dlouhé hodiny v knihovně a začíná psát. Dokonce si zvolí autorský přívlastek Borovský, to podle Borové, v níž se narodil.
[4:41]Po necelém roce tak Karla Havlíčka ze semináře vyloučí. Má ale štěstí. Jeho známý z univerzitní knihovny, další obrozenec Josef Šafařík, mu zprostředkuje práci vychovatele u jeho přítele v Rusku. Je jím historik Michail Petrovič Pogodin a jelikož ten se zrovna vrací přes Vídeň do Moskvy, Havlíček se k němu ihned přidává. První problém ale přichází už před hranicemi Říše, ve Lvově. Bez pasu Havlíčka dál nepustí.
[5:09]Čtvrt roku tak čeká, než Rusové vyřídí formality. Po příjezdu do Moskvy pak zjišťuje, že namísto u Pogodina bude pracovat u literárního historika Ševyreva, jehož rozmazleného syna má učit všeobecným vědomostem a jazykům. Úplné vystřízlivění pak přijde, když se podívá na venkov. Namísto silnic mají Rusové blátivé cesty, s mužiky se zachází hůř než s dobytkem a alkohol tu teče proudem. Svůj pobyt tak v červenci 1844 předčasně ukončí a vrací se domů do Německého brodu. Až na místě zjišťuje, že jeho otec mezitím zemřel.
[5:55]V Německém brodě stráví Havlíček několik měsíců psaním souboru článků nazvaného Obrazy z Rus. Zarytí panslavisté, kteří prosazovali sjednocení všech slovanských národů, pak jen s údivem čtou o jeho zkušenostech s Moskvou. S hrdostí národní řeknu Já jsem Čech, ale nikdy Já jsem Slovan. K Rusům, kteří s Jidášským polibkem přicházejí, aby nás vstrčili do kapsy, musíme být chladní, nechceme-li je dokonce nenávidět.
[7:22]Jsou to troufalé recenze, ale i předchozích reportáží z Ruska si pak všimne jeden z obrozeneckých vůdců. O 20 let starší historik František Palacký. Ten oceňuje zejména Havlíčkovu přímočarost, humor a moderní vyjadřování a doporučí ho namísto redaktora do Pražských novin, v té době jediného česky psaného listu. A aby životních změn nebylo málo, v jednom z módních salónů se seznamuje s Julií Sýkorovou. O 5 let mladší dcerou lesníka, původem ze Svojsíc na Pardubicku. Do štíhlé tmavovlásky se zamiluje a v roce 1848 si jí vezme za ženu. Ale nepředbíhejme. Teď jsme teprve v roce 1846, na začátku Havlíčkovy novinářské kariéry.
[8:12]Novinářská práce Havlíčka baví a roste i počet předplatitelů, kteří oceňují jeho odvahu psát o dění v monarchii bez servítků, dokonce i v časech nejostřejší cenzury. Na druhé straně se kvůli tomu dostává do hledáčku rakouských úřadů a policie. Naštěstí hroutící se režim má v té době důležitější starosti než řešit Havlíčkovy provokace. Jsme přece ve druhé polovině 40. let, kdy vláda císaře Ferdinanda Dobrotivého a jeho kancléře Klementa Metternicha čelí rostoucímu tlaku národních hnutí. Klíčový zlom přichází v revolučním roce 1848, kdy v celé Evropě, včetně rakouské říše, vypuknou bouře požadující ústavní změny, zrušení feudalismu a obecně větší svobodu. V českých zemích tomu není jinak.
[9:03]První vlaštovkou je nařízení o svobodě tisku z dubna 1848, které formálně zruší cenzuru. Havlíček tak na nic nečeká a s finanční podporou hraběte Deyma zakládá svůj vlastní list. Jeho Národní noviny jsou v té době naprosto unikátním počinem. Šlo o první česky psaný deník. Pražské noviny a jejich příloha Česká včela, kde Havlíček pracoval předtím, totiž nevycházeli s každodenní pravidelností. A navíc Havlíčkovy Národní noviny jsou politicky nezávislé na vídeňské vládě. Čtenáře vedou k národním uvědomění a k užívání češtiny a zdánlivě složité politické problémy vysvětlují jednoduše a s vtipem. Havlíček je tak dodnes mnohými považován za zakladatele české žurnalistiky a dokonce mediálního podnikání. Z Národních novin se totiž k nelibosti Říše stává výdělečný podnik.
[10:02]K obratu dochází v červnu 1848, kdy povstání v Praze Rakouská armáda potlačí. Havlíček si kvůli článku, v němž obhajoval vzdor Pražanů, odsedí několik dní ve vězení a na krátko jsou pozastaveny i jeho noviny. Na svobodu se pak dostane v půlce července díky politické imunitě. Mezitím byl totiž zvolen poslancem nově ustaveného Říšského sněmu ve Vídni. Už v prosinci se ale mandátu vzdává. Jednak si uvědomil, že politika není pro něj a navíc se mu doma na Vánoce narodila dcera Zdeňka.
[10:41]V prosinci 1848 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[11:14]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[11:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[12:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[13:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[14:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[15:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[15:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[16:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[17:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[18:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[19:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[19:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[20:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[21:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[22:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[23:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[23:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[24:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[25:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[26:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[27:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[27:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[28:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[29:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[30:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[31:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[31:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[32:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[33:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[34:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[35:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[35:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[36:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[37:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[38:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[39:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[39:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[40:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[41:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[42:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[43:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[43:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[44:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[45:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[46:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[47:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[47:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[48:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[49:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[50:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[51:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[51:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[52:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[53:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[54:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[55:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[55:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[56:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[57:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[58:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[59:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[59:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[1:00:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[1:01:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[1:02:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[1:03:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[1:03:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[1:04:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[1:05:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[1:06:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[1:07:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[1:07:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[1:08:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[1:09:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[1:10:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[1:11:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[1:11:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[1:12:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[1:13:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[1:14:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[1:15:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[1:15:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[1:16:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[1:17:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[1:18:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[19:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[19:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[20:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[21:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[22:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[23:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[23:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[24:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[25:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[26:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[27:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[27:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[28:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[29:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[30:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[31:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[31:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[32:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan. Jeho obsah tvoří téměř sám, navíc pomoc má jediného redaktora. Nakonec dosáhne třítisícového nákladu, ale opět se stává trnem v oku vídeňské vládě. Ta se časopis nejprve pokusí koupit a pak začne vyhrožovat takzvaným tiskovým patentem, který umožňoval zastavit jakýkoliv list. Takové zadostiučinění ale Havlíček vládě dopřát nehodlá. 14. srpna 1851 Kutnohorskou kapitolu sám uzavírá, stěhuje se zpátky domů do Německého brodu a po několika letech ústrků se těší na poklidný rodinný život. Císař s ním má ale jiné plány. Policejní kruhy ho totiž už nějakou dobu upozorňují, že Havlíček je politicky velmi nebezpečný. Na začátku prosince 1851 tak ministr Bach císaři doporučí deportovat Havlíčka do Salzburgu. Františku Josefovi se to ale příliš nezamlouvá. Lepší prý bude poslat nežádoucího novináře ještě dál a do mnohem menšího města.
[33:29]A tak přichází onen 15. prosinec 1851. Karel Havlíček Borovský se loučí s nešťastnou rodinou a nad ránem neochotně nasedá do dostavníku. Později o tom napíše. Matka, žena, sestra, dcerka, malá Zdeňka, stály okolo mne v tichém pláči: hořká chvilinka! Jak se ukáže, cílovou stanicí je Brixen. Malebné podhorské městečko v jižním Tyrolsku. Havlíčka ubytují v hotelu U Slona a vyměří mu kapesné 400 zlatých. Podobný plat tehdy dostávali vyšší úředníci. Za několik měsíců za ním smí přijet manželka Julie s dcerou a Havlíčkovi navýší podporu na 500 zlatých. On pak pronajme pro rodinu domek se zahradním altánem. Jídlo si budou nosit z hotelu U Slona a několikrát týdně jim přijde vypomoci hospodyně. U Julie totiž propuknou první příznaky tuberkulózy. Čerstvý horský vzduch sice zatím dělá zázraky, později se ale právě tato nemoc stane Havlíčkovým osudným.
[34:39]V prosinci 1854 však dojde ještě k jedné zásadní události. Vlády se ujme teprve osmnáctiletý císař František Josef I., který s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha revoluci i její částečné výdobytky rozpráší a obnoví centralizovanou a autoritářskou vládu. 50. léta, známá jako Bachův absolutismus, se tak ponesou ve znamení opětovné cenzury, potlačování svobody a policejních kontrol.
[35:12]Havlíček se ale svého úspěšného podniku nehodlá vzdát bez boje. Povede se mu vyplatit hraběte Deyma a stát se výhradním majitelem Národních novin. Má až 17 spolupracovníků a kromě samotného listu vydává i satirickou přílohu Šotek. Tuší ale, že je jen otázkou času, kdy dojde i na něj. Hřebíčkem do rakve se nakonec stane článek Františka Palackého o národnostní rovnoprávnosti v monarchii. 18. ledna 1850 tak vyjdou Národní noviny naposledy.
[35:54]Tísnivé policejní atmosféře by nebylo divu, kdyby se Havlíček rozhodl odejít z novinářské scény. Na šetřeno měl koneckonců dost. On se ale rozhodne, že to celé zkusí znovu. Víme, že deníky jsou pod větším drobnohledem a tak chce tentokrát vydávat časopis. Většina tiskařů se ale jeho nápadu bojí.
[36:16]Uspěje až v Kutné Hoře. 8. května 1850 tak začíná dvakrát týdně vycházet časopis Slovan.
