[0:03]Česká televize uvádí seriál Kompas času.
[0:29]Starověké Řecko. První část. Krása je, no, krásná. Ale co je krása? Co nás nutí dívat se na něco, co je krásné? To je otázka, které starověcí Řekové věnovali spoustu času, studia a tvrdé práce. Starověcí Řekové byli přesvědčeni, že jelikož je člověk jediným tvorem, který je schopen nejen krásu ocenit, ale je také jediným tvorem schopným ji vytvářet, může být krása nalezena přímo v nás samých. Navíc věřili, že kromě schopnosti krásu tvořit, mají v sobě lidské bytosti také touhu po dokonalosti. To je ryze lidská vlastnost, která je naprosto jedinečná a unikátní. Je to snaha uspět v každém aspektu života. Řekové podporovali rozvíjení krásy a na dokonalost se kladl velký důraz. Ale jestli něco starověcí Řekové skutečně uměli, tak to bylo přinášet světu velké myšlenky. Ve skutečnosti je mnoho principů naší moderní společnosti, dokonce i způsob, jak dnešní lidé pohlížejí na svět a přemýšlejí o něm, ovlivněno skupinou lidí, kteří žili před 2600 lety u Egejského moře. Iliias a Odiseia. Existují dva velmi důležité příběhy, ve kterých je obsažena podstata řecké duše. Tada, Iliias a Odiseia. Stejně jako jsou dnes populární různé filmy nebo knihy, ve starověkém Řecku se mluvilo o těchto dvou příbězích. Byly to příběhy epické. Pojednávali o starověkých bojovnících, kteří měli zářivá brnění a bronzové helmice zdobené hřebeny z žíní a udatně podstupovali souboje o lásku krásných žen. Děkuji vám, děkuji vám. Nejen, že jsem já Homér napsal dva nejúžasnější příběhy své doby, ale navíc jsem je oba napsal ve verších. To se mi ale úžasný, co? Ilias je o proslulé válce jménem Trojská válka. Trvala 10 let a začala sporem tří bohyň, která z nich je nejkrásnější. Bohyně nechaly o svém sporu rozhodnout Parise, trojského prince, měl vybrat tu nejkrásnější bohyni. Afrodita, která byla bohyní lásky, si velice přála vyhrát a slíbila Parisovi, že když vyhraje, daruje mu za to lásku té nejkrásnější ženy na světě. Můžeš mít tu nejkrásnější ženu na světě, ale já musím vyhrát, ano? Když Afrodita vyhrála, Paris si usmyslel, že má právo unést Helenu, která byla v té době považována za nejkrásnější. Ale potíž byla v tom, že to byla žena Meneláa, mocného řeckého krále. Meneláa to velice rozlobilo a jeho bratra ještě mocnějšího Agamemnona ještě víc. Agamemnon a Achajské vojsko vyhlásili Parisovi a Trojanům válku. V té válce se proslavili hrdinové jako Achilles a Hector, bojovali statečně jeden proti druhému, aby obhájili čest svého lidu a bránili své přátele. V Trojské válce se proslavil ještě další hrdina. Byl to Odysseus. Byl velmi chytrý a vymyslel velmi mazanou lest. Svým nápadem, jak Trojany porazit, se proslavil po celém světě. Odysseus předstíral, že se vzdává a nechal před hradbami Troje obrovského dřevěného koně jako dar. Naivní Trojané vtáhli obřího dřevěného koně do svého města a když padla noc, řečtí vojáci, kteří se ukrývali uvnitř koně, vylezli ven a Troju tak překvapili nepřipravenou. Válka tak skončila a to díky Odysseově chytré lsti, která přinesla Řekům vítězství. Zde příběh Iliias a Trojské války končí. Další úchvatný příběh se nazývá Odiseia. Je o hrdinovi Odysseovi, kterému trvalo 10 let, než byl schopen vrátit se do své vlasti. Odysseus prožil neuvěřitelná dobrodružství. Setkal se s mořskými příšerami, sirénami, jedno-okými obry, podlými čarodějnicemi a vyznamenal se různými hrdinskými činy. Pojďme se nyní trochu vrátit a říci si něco o člověku, který tyto dva příběhy napsal. Příběhy, které se staly základem celé západní literatury. Říká se, že je napsal jeden a ten samý člověk, Homér, slepý básník. Bohužel o tomto záhadném básníkovi víme velmi málo. Nicméně měl vliv na to, jakým způsobem se po další tisíciletí vyprávěli příběhy. Atény.
[5:22]Starověké Řecko nebylo zemí se stejným uspořádáním, na jaké jsme zvyklí v dnešním moderním světě. Řecká země se rozdělovala na mnoho samostatných měst. Žilo tam mnoho lidí. Nebylo zde žádné hlavní město, kde by se soustřeďovala veškerá moc a bohatství, jako tomu bylo v Egyptě nebo Persii. Každé město neboli polis mělo vlastní vládu, ale víceméně všechna města souhlasila, že jsou součástí jednoho uskupení, kterému my říkáme starověké Řecko. Po celé délce pobřeží Středozemního moře bylo rozseto tisíce polis. Pokud byste si ale přáli dostat se přibližně v 5. století před naším letopočtem do skutečného centra dění, nepochybně byste museli zavítat do Atén. Bylo to jedno z nejvýznamnějších měst a dnes je to symbol řecké kultury. Akropolis bylo místo, kde byly vybudovány nejdůležitější stavby. Byl zde postaven Parthenon, jeden z nejimpozantnějších chrámů starověkého Řecka. Byl vybudován na počest bohyně Palas Athény, která byla ochránkyní Athén a byla bohyní moudrosti a inteligence. Tento monument byl postaven za Perikla spolu s komplexem dalších staveb. Já Perikles jsem ten největší státník, kterého starověké Athény kdy měly. Perikles se rozhodl, že nejlepším způsobem, jak uctít Palas Athénu je, že udělá z Athén místo, kde se budou shromažďovat, žít a pracovat filozofové, umělci a vědci. V Aténách žil Sókratés, Platón a Aristotelés. Tři skvělí filozofové, kteří jsou i dnes považování za jedny z nejmoudřejších lidí světa. Athény se staly prvním místem, kde se začala poprvé formovat myšlenka demokracie, která znamená vládu lidu. Athéňané měli ideu, že vytvoří vládu, kde se budou moct všichni svobodní občané podílet na rozhodování a všichni se pak budou těšit z daných výsledků. Jestliže je totiž každý člověk schopen mít v sobě touhu po dokonalosti, pak má každý člověk všechny nezbytné schopnosti k tomu, aby vládl, nemyslíte? V dnešní době se vlastně všichni občané podílejí na různých rozhodnutích tím, že mají právo volit a také to nazýváme demokracií. Sparta.
[7:45]Sparťané žili na Peloponéském poloostrově. Byli to nebojácní lidé, kteří zasvětili své životy válčení a jejich nejvíc ceněnou vlastností byla statečnost. Pokud jste byli Sparťané, začali jste být připravováni na život válečníka velmi záhy. Začneme tím, že pravý Sparťan musel být silný a zdravý. Jinými slovy, když se dítě narodilo s nějakou tělesnou vadou, bylo shozeno ze skály a ponecháno na pospas divokým zvířatům. Ale pokud jste měli to štěstí, že jste se narodili zdraví, začali jste být podrobováni vojenské výchově už ve velmi útlém věku. Do armády jste byli přijati ve 20 letech a vojenské povinnosti byly zproštěni až v 60 letech. Páni, ti ale vypadají drsňácky jako superhrdinové. To nic není. Otevři knihu a přečti si jeden z největších příběhů o Sparťanech. Během řecko-perských válek v roce 480 před naším letopočtem, obrovské vojsko z perské říše vedené králem Xerxem začalo s nájezdy na řecká města. Pouze 300 Sparťanů pod vedením krále Leonida bojovalo proti tisícům perských vojáků. Navzdory tomu, že byli v obrovské nevýhodě, se těmto 300 statečným Sparťanům podařilo dlouho odrážet útoky nepřítele a tím poskytnout Řekům více času na přípravu obrany. Všichni Sparťané v této bitvě padli, ale podařilo se jim dosáhnout cíle a Peršané byli nakonec poraženi. Páni, pojďme se teď podívat, co se přibližně ve stejné době odehrávalo jinde ve světě. Zatímco se Peršané snažili zničit hrdá řecká města, přesuňme se na jinou část pobřeží Středozemního moře. Přibližně ve stejné době se Židé snažili obnovit Jeruzalémský chrám, který před asi 100 lety zničil Nabukadnesar II, král Babylonu. Nabukadnesar zajal všechny Židy a udělal z nich otroky. Ale jednoho dne pak přišli Peršané a osvobodili je. Ti samí Peršané, kteří chtěli zničit Řeky? Ano, přesně ti Peršané. Páni! V příštím díle uvidíme starověké Řecko, druhá část. V Řecku žil mladý král, který se stal jedním z největších vojevůdců, jaké kdy svět spatřil. Takže dobyl jsem tohle území a tohle a prostě skoro celý starověký svět. Dokonce i toto.
[10:35]V českém znění Jan Šimík. Připravili, překlad Barbara Marková.
