[0:00]Efekt motýlích křídel je myšlenkovou hříčkou, jež si hraje s teorií, že sebemenší změna na samém počátku, může zapříčinit změnu významnou v konečném důsledku.
[0:10]Proč ti to ale nyní říkám? Je samozřejmé, že pokud si dnes na večeři dáš místo zdravého salátu, pěkně nadupaný kebab, žádná markantní změna tím v budoucnu nenastane. Nestoupneš-li teda ráno na váhu, tam by asi pár čísílek přibylo. Představ si ale tuto teorii aplikovanou v mnohem větším měřítku. Třeba u takového Adolfa Hitlera a druhé světové války. Německý vůdce totiž v průběhu let čelil několika zásadním a osudovým momentům, které mohly zásadním způsobem v pozdějších letech přepsat nám známou knihu dějin. Ať už je řeč o jeho nezdárném pokusu o přijetí na uměleckou školu, po němž se jeho nenávist o to víc prohloubila a vedla k jeho radikálním politickým postojům, což by se vůbec stát nemuselo, byl-li by nakonec přijat. Dnes by tak jeho jméno mohlo být známo pro jeho umění kreslit, nikoliv pro umění vyhladit celou Evropu. Nebo by taky mohlo být vše jinak, podle známé historky, která nám říká, že údajně britský voják Henry Tandey měl tu jedinečnou příležitost uprostřed bojů první světové války Hitlera zastřelit, ale neučinil tak kvůli jeho zranění a bezbrannosti. Dokážete si vůbec představit, co by takové v ten moment banální okamžiky mohly v budoucnu způsobit? Mohlo být ušetřeno několik milionů lidských životů, předčasným ukončením války. Díky kterým by se pak mohli narodit pro lidstvo významní lidé, třeba druhý Einstein nebo Alva Edison. A přesně tohle si uvědomovali i atentátníci, kteří se tomu snažili jít naproti, sesazením Hitlera z trůnu. Takovýchto pokusů o atentát na říšského vůdce, které jsou nám dnes známé a nezapadly v propasti dějin, bylo spácháno nejméně 42. Všechny tyto byly organizovány jak odvážnými jednotlivci, tak skupinami a zahrnovaly různé metody přes trhaviny, střelbu nebo otravu. Některé z těchto pokusů byly dokonce jen pouhý smítek od úspěchu, od úspěchu naprosto přepsat dějiny lidstva a dalšího růstu nacistického zla. Dnes se proto společně podíváme na pět nejvýznamnějších atentátů spáchané na nacistického vůdce Adolfa Hitlera, který se díky nim podíval paní smrti do tváře.
[2:34]Páté místo: Kulka pro Hitlera. Jeden z prvních pokusů s velkou šancí na úspěch, Hitlera jednou pro vždy vymazat z tohoto světa, proběhl ještě v doznívajícím tichu před bouří druhé světové války a pokusil se o něj mladý 22letý student. Řeč je o studentu teologie, studentu náboženské víry Mauricovi Bovódovi, který právě k moci stoupajícího Hitlera vnímal jako nebezpečí nejen pro katolickou církev, ale i celý svět a věřil, že jeho smrt by mohla zabránit právě rozmáhajícímu se nacismu.
[3:06]A je úctyhodné, že takto na celou věc nahlížel člověk ještě poměrně v mladém věku. Říkám v mladém věku, hned by se proto mohlo nabízet říct, že tento pokus o atentát nebyl nikterak ze strany mladíka uvážený a spíše se jednalo o takový výkřik do tmy. Nicméně opak byl pravdou. Maurice měl poměrně dobře vypracovaný plán, který mu od prvopočátku až do realizace samotné zabral na dva měsíce příprav a měl odhodlání Hitlera pronásledovat, kamkoliv to bude pro dokončení akce zapotřebí. 9. října 1938 je proces akce zahájen. Maurice vyráží z domovského města své vysoké školy směr Berlín s domněním, že právě tam pomocí poloautomatické pistole Schmeisser Hitlera prostě zastřelí. Nicméně po příjezdu se dozvídá, že se Hitler zrovna v Berlíně nenachází. Odcestoval totiž do svého sídla Orlího hnízda. Nicméně Maurice to jako překážku nevidí. Říká, když tedy Hitler odjel, já jedu za ním. Než se na cestu udá, shodou okolností ho uslyší místní policista říkat, že se chce k německému vůdci dostat na blízko tváří v tvář. Co myslíte, že policista po tomto zjištění udělal? Nezatknul ho. Ba naopak poradil mu, aby si Maurice pořídil lístek na 15. výročí oslav pivního puče, který měl proběhnout už za měsíc v Mnichově. To byla pro Maurice velká příležitost, prohnat Hitlerovi kulku hlavou. 9. listopadu 1938 je mladý Maurice na místě a připraven a snaží se umístit do davu tak, aby byl co nejblíže trase průvodu. To se mu podaří a zásahu takříkajíc mezi oči nebrání nic v cestě. Jeho plán byl dokonalý. Nicméně ani to nestačilo. Hitler šel pro jeho smůlu na druhé straně cesty, než Maurice předpokládal. Tudíž si netroufl přes nevhodnou pozici a mávající nacistické vlajky ani tasit zbraň. Po neúspěchu se okamžitě pokouší opustit Německo, ale v poslední okamžik je zadržen Gestapem poté, co nepředložil platné cestovní doklady a v jeho kufru mimo to, Gestapo objevuje rozbušky, pistole, mapy a informace o Hitlerovi. Maurice má spočítáno. Během intenzivního výslechu přiznává barvu. Na to konto je Maurice ihned uvězněn a následně souzen ve speciálním procesu v Berlíně s verdiktem trest smrti. Byl popraven gilotinou 14. května 1941 ve věku 25 let. Nicméně i přesto, že jeho život vyhasnul, jeho čin nikoliv. Maurice je dodnes pamatován jako jeden z prvních, kteří se pokusili vlastní rukou zastavit rozmáhající se nacistické zlo. Čtvrté místo: Časovaná bomba. Od předešlého atentátu nestihl uběhnout ani přesný rok a objevila se další osoba, jež si rozhodla předčasně ukončit Hitlerovu válečnou mašinérii. Jeho odstranění. Tentokrát se o to pokusil 36letý německý řemeslník George Elser a jeho plán na uskutečnění byl ještě o řád důmyslnější. Atentát měl proběhnout, když během čerstvě započaté druhé světové války těsně po invazi do Polska a mezitím, co většina Němců byla díky silné Göbelsvě propagandě přesvědčena, že spouštěčem války byla agrese Polska, George Elser naopak považoval Hitlera za hlavního viníka násilí a útlaku, a proto se rozhodl jednat ve prospěch svých spoluobčanů a celé Evropy. George nechtěl nechat nic náhodě, nad plánem, jak Hitlera poslat na onen svět, dumal celý rok. Samotné plánování tedy započalo již v listopadu 1938, tedy rok před atentátem samotným. Když George přijíždí do Mnichova, aby mohl sledovat celý Hitlerův projev v mateřské pivnici Hitlerovy strany NSDAP, kde Hitler obyčejně přednášel k výročí puče. Zde ho za rok zabiju, pomyslel Elser a podrobně si zmapoval celou pivnici. Útok tentokrát nebude proveden střelnou zbraní, nýbrž časovanou bombou, kterou postupně Elser začíná dávat do kupy, než daný rok stihne uběhnout. Svému poslání byl tak oddaný, že pro jeho úspěch byl připraven udělat vše. Proto taky navštívil několik továren a dolů, aby se mu podařilo získat potřebné materiály a součástky k sestavení bomby. Začalo se schylovat k osudovému okamžiku. Když byla Georgova zbraň připravena, přestěhoval se do Mnichova, kde se začal každou noc vkrádat do avizované pivnice, aby vyhloubil dutinu v kamenném sloupu za řečnickým pódiem. Po několika týdnech usilovné tajné práce svou bombu úspěšně nainstaluje. Čas exploze nastavená na 8. listopadu 1939, 21:20. Tedy zhruba v předpokládané polovině Hitlerova projevu. Vůdce měl zde v pivnici pronést svá poslední slova. Nicméně, byť byl Elserův plán vyšperkován k naprosté dokonalosti, štěstí opět stálo na straně Fira. Vzhledem k tomu, že druhá světová válka už v tento okamžik běžela na plné obrátky, jak jsem na počátku říkal, Hitler ukončil řeč v dřívější čas, aby se mohl co nejdříve vrátit do Berlína k operačnímu stolu. Tím si zachránil život. Bomba vybuchuje o hloubých osm minut později po jeho odchodu z pivnice. Ještě téže noci se Elser snaží uprchnout přes švýcarské hranice. Byl však v posledním okamžiku dopaden. Před nacisty se mu úspěšně dařilo svůj čin zapírat po dobu pěti dnů, dokud nebyl vyzván, aby odhalil svá otlačená kolena, která dosvědčila jeho klečení při několika týdenní instalaci bomby. Elser je odhalen. Několik následujících let poté stráví v nacistických koncentračních táborech a v dubnu 1945, kdy už se třetí říše řítí vstříc svému pádu, je vytažen z cely a popraven příslušníky SS. Ačkoliv se jeho pokus o atentát nepotkal s úspěchem, jeho příběh je dodnes symbolem hrdinství a odporu proti tyranské vládě. Třetí místo: Smrtící Brandy. Další atentát dnešního seznamu bude důkazem toho, že Hitler nebyl pouze úhlavním nepřítelem celého světa, ale i úhlavním nepřítelem Německa samotného. Toho si byli moc dobře vědomí i vysoce postavení němečtí důstojníci, kteří se rovněž neváhali obrátit proti vůdci, jemuž na samém počátku své vojenské kariéry přísahali věrnost. A jeden takový příkladný atentát je i ten, provedený generál majorem Wermachtem, Henningem von Treskowem z března roku 1943. Generál major Treskov začal plánovat atentát na Hitlera poté, co se setkal s dalšími nespokojenými německými důstojníky, jež se rovněž chtěli postavit proti nacistickému režimu a také ukončit již pravděpodobně prohranou válku. Společně tak vytvořili síť spiklenů a hledali už jen příležitost, jak se dostat nablízko k Hitlerovi a skoncovat s ním. V březnu 43 má tedy Hitler navštívit armádní velitelství na východní frontě v dnešním ruském městě Smolensk. A to je pro Treskova ideální příležitost, které hodlá využít. Se svým kolegou připravují bombu, která obsahuje plastickou trhavinu a časovač nastavený tak, aby k výbuchu došlo za 30 minut od její aktivace. Teď už jen vymyslet, jak ji dostat k Hitlerovi. Treskov dává bombu do rukou členu Hitlerova štábu se záminkou, že si přeje Brandy odeslat z fronty svému příteli do Berlína. Jemu vyhověno a bomba se tím dostává do Hitlerova letadla, které má vyrazit na zpáteční cestu, jež má být tou vůbec poslední. Ale nepovedlo se. Kvůli chladnému počasí selhává v letadle časovač bomby a k výbuchu nedochází. Okamžitě po obdržení zprávy o neúspěšném pokusu Hitlera odstranit, Treskov potřebuje dostat bombu zpět, aby nebyl odhalen. To se pro jeho štěstí nakonec podaří. Kdyby ne, nemohl by pak Treskov sehrát tak významnou roli v dalších letech. K němu se ještě během videa vrátíme. Druhé místo: Sebevražedná vesta. Jen týden poté, co Brandy Treskova v letadle nevybuchuje, byl naplánován další atentát na Fira a shodou okolností se o něj měl postarat opět německý důstojník, opět v hodnosti generál majora Rudolf von Gerstdorf, což jen znovu podtrhuje fakt, že Hitlera chtěli mrtvého i vlastní spolupracovníci. Tentokrát měl vůdce na pořadu dne navštívit muzeum válečných trofejí v Berlíně, kde hodlal prohlédnout nové exponáty. Generál major Gerstdorf měl být právě zde, osobním průvodcem Hitlera a tak nebylo lepší příležitosti, pokusit se o jeho sesazení z říšského trůnu. Gerstdorf hodlal jít ještě dál než předešlí atentátníci. Po prozkoumání prostor muzea mu totiž došlo, že ostraha zde bude příliš přísná na to, aby do místnosti mohl jen tak umístit jakékoliv výbušniny. Později napsal. V tu chvíli mi bylo jasné, že úspěch bude možný pouze tehdy, pokud si umístím výbušniny kolem své osoby a sám se s nimi v blízkosti Hitlera odpálím. I přesto se generál hrdinsky rozhodl pokračovat. Potenciální osudový den 21. března se ze všech sil pokouší Gerstdorf zůstat doslova přilepený k Firerovi při průvodu výstavou. Věděl, že bomba má krátkou 10minutovou pojistku, proto se snaží ze všech sil Hitlerovu trasu muzeem prodloužit, ale marně. Místo plánovaných 30 minut vůdce stráví v muzeu pouhých osm. Útok je neúspěšný, ale granáty stále tikají. Co teď? Gerstdorf v posledních vteřinách dobíhá na muzejní toalety a granáty se mu s velkým štěstím podaří deaktivovat. Ani tento německý důstojník nebyl za svůj čin okamžitě odhalen a později i s předešlým generálem Treskovem Hitlerovi ještě zatopí při pokusu dalším. Teď už vám možná dochází, jaký atentát bude dnes na prvním místě. První místo: Aktovka s překvapením. Pokud byl nějaký atentát na Hitlera jen o chlup blízko k úspěchu, tak právě ten z roku 1944, který je nám dnes znám pod označením Operace Valkýra. Jednalo se o jeden z nejlépe promyšlených plánů na atentát, který zosnovali němečtí důstojníci a politici v čele s plukovníkem Stauffenbergem, generálem Olbrichtem, nevyjímaje z dnes již představenými generálem Treskovem, se smrtící Brandy a Gerstdorfem, se sebevražednou vestou. Vše spočívalo v modifikaci existujícího nouzového plánu pro stabilizaci vlády v případě nějakého povstání v srdci Říše. Spiklenci znění upravili tak, aby po atentátu na Hitlera bylo umožněno převzít bezmeznu kontrolu nad klíčovými vládními institucemi a celým Wermachtem. Celý atentát měl být pak falešně připsán vojenské složce SS, čímž by byla označena jako pučista a byla by jako jediný odpor neutralizována. Stauffenberg s týmem by pak převzal naprostou kontrolu nad celou velkoněmeckou říší a začalo by jednání se spojenci o míru. 20. července je tedy plukovník Stauffenberg vyslán provést atentát na Hitlera během porady ve vlčím Doupěti ve východním Prusku. Celá akce měla být provedena za užití dvou trhavin s časovačem, umístěných do kožené aktovky, kterou měl na místě plukovník položit pod konferenční stůl co nejblíže Hitlerovi. Poté měl za záminkou falešného telefonátu opustit místo. Bomba exploduje krátce poté. Na první pohled Stauffenberg soudí, že výbuch v místnosti nemohl za žádnou cenu nikdo přežít. Vrací se proto hned do Berlína s domněnkou, že Hitler je mrtev. Spiklenci bez dalšího váhání zahajují Valkýru a klíčové vládní budovy připadnou do rukou Stauffenberga. Dochází k zatýkání pohlavárů SS. Vše nasvědčovalo tomu, že do večera bude říše pod kontrolou spiklenů. Bohužel se tak nestalo. Nedostatek jasných informací o úspěchu atentátu vedlo k váhání některých spiklenů a neochotě podpořit celé povstání. Poté, co se ukáže, že Hitler opět atentát přežil, což bylo neuvěřitelné vzhledem k tomu, že došlo ke zranění 20 lidí a smrti čtyř lidí na místě atentátu. Nacistický režim rychle získává kontrolu nad situací zpět a celé monstr povstání selhává. Do posud nebyl nikdo tak blízko k úspěchu. Stauffenberg a zbytek spiklenů jsou v uvozovkách za odměnu později zatčeni a popraveni. Stejně jako 5000 dalších osob spojených s povstáním. Hitler se pak po neúspěchu červencového spiknutí údajně klubil, že je nesmrtelný, ale v následujících měsících se hrdina stále více uzavíral a před vlastní sebevraždou, která na něj čekala už za necelý rok, byl na veřejnosti viděn jen zřídka. Ačkoliv ani jeden z atentátů na Hitlera neskončil úspěchem, stali se i přesto symbolem hrdinství a odporu proti nacistickému režimu. Všichni dnes představení atentátníci prokázali, že jim nebyla lhostejná tyranská vláda, kterou v celé Evropě Hitler zavedl. Podtrženo o německé důstojníky, kteří neváhali za cenu vlastního života, otočit zbraň proti vlastnímu vůdci. Za tyto činy jim náleží naše uznání a úcta. A konečně, co myslíš, že by nastalo, kdyby se Hitlera nakonec skutečně podařilo odstranit? Řekl bys, že by ve světě zavládl mír, nebo by snad přišlo ještě něco mnohem horšího? Napiš mi to do komentáře. Pokud se vám video líbilo, nezapomeň zanechat lajk, odebírej můj kanál a sdílej tohle video mezi další vojenské nadšence. Děkuji vám za sledování videa a brzy na viděnou.
