[0:00]asi to ta základní zpráva, kterou nebo informace, kterou chci podat je, jakým způsobem uvažuje nová vláda nebo uvažujeme my o obraně a bezpečnosti České republiky. Protože pokud jste četli trošku podrobněji programové prohlášení vlády, tak se v té kapitole obranná bezpečnost mohly objevit nějaké pojmy, které třeba v minulých letech, nebo řekněme těch posledních 30 letech tam až tak nezaznívaly. A občas taky můžete něco slyšet ode mě v médiích a je otázka, jestli tomu jde jako přímo rozumět. Ale podívejme se, jakým způsobem se ty věci, ta otázka obrany bezpečnosti vyvíjela v posledních, řekněme těch třech dekádách, jakým způsobem k tomu přistupovala politika, protože protože ta armáda vlastně vždycky splnila úkol. Že vždycky udělali přesně to, co nám bylo politicky zadáno.Akorát, že ta politická zadání podléhala nějakému vývoji ve světě, podléhala nějakých vnitřním, ale především vnějším vlivům, na které, které na ní působily. Takže pokud se podíváte do koncepčních dokumentů České republiky ještě v 90. letech, tak to bylo především o naší obraně. Bylo to o teritoriu a podobně.Začínalo se to překlápět až až mnohem později, když vezmeme summit NATO v roce 99, kdy jsme vstoupili do Aliance a současně Aliance slavila 50 let, tak Aliance přijala novou strategickou koncepci, ale přijala také koncepci budování schopností, protože strategičtí plánovači ztratili orientaci ve strategickém plánování. Protože v období studené války veškerá, veškeré strategické obranné plánování bylo založeno na symetrii. Byl tady jednoznačný protivník, stála tady Varšavská smlouva, stála tady NATO, proti sobě, co udělala jedna strana, bylo protiopatření na straně druhé, symetricky se plánovalo. Jenomže v těch 90. letech jsme tady byli v jiném typu konfliktů, to konečně studujete, komplexní krize, většinou vnitrostátní konflikty a tak dále a tak dále. Byla tady jiná geopolitická situace a naráz tedy diskuze o tom, jakým způsobem by obranné plánování v Alianci se mělo ubírat a jakým směrem, tak se přešlo na pojmy schopnost. Takže se začalo plánovat na vojenské schopnosti a to je pojem, který vlastně teď slyšíte kolem sebe pořád, ale co to je schopnost. Schopnost je prostě nějaká, nějaká, to může být jednotka, to může být její výkon a tak dál, to může být technologie, ale schopnost má jednu tendenci, ona se vyvíjí v čase a netáhne ji nějaký konkrétní protivník, ale technologický vývoj. Takže neustále jde ve spirále nahoru, jdou požadavky na nové a nové schopnosti, nové technologie, které se do armády zavádějí. No a to také zvedá cenu, ale úplně to mění charakter těch ozbrojených, ozbrojených sil. Takže dnes, jak se říká, lépe je mít víc něčeho levného, co má velký účinek, než mít pár kusů něčeho vysoce sofistikovaného, co spotřebujete během první etapy nějakého konfliktu a co potom s ním. A takhle bych mohl pokračovat.pak přišly Istanbulská kritéria 2008, kde členské státy NATO byly hodnoceny jenom podle toho, kolik měli nasazených vojsk v operacích procentuálně, kolik bylo udržitelných, kolik bylo rozmístitelných v operacích a podobně. No pak přišel pak přišel summit ve Varšavě 2016 a naráz se nám objevily pojmy rezilience, odolnost, teritorium, mobilita. A byli jsme zase už úplně někde jinde.No a jak to vypadá v současnosti, koneckonců vidíte, čtete. jinými slovy ta armáda se vyvíjela a její výstavba a obranná bezpečnost v souladu s tím, v jakém cyklu se vyvíjelo i vyvíjela geopolitika ve světě i to bezpečnostní uvažování, ale i třeba třeba strategická kultura, logika jednotlivých států, především těch, kteří mají největší vliv. No a to samozřejmě dopadá dopadá i na současnost. Minimálně tedy tady od toho roku 2014, ale ale začalo to již dříve, vlastně po roce 2008. po summitu NATO v Bukurešti a vlastně v Abcházii, Osetii a všechny tyhlety věci a už tam, proto jste viděli odraz v té Varšavě 2016, teritorium, obrana, mobilita a podobně. My jsme teďka ještě dál v tom vývoji a proto proto, co vidíte v programu prohlášení vlády a v těch našich aktivitách je celostní přístup k obraně. A ve strategických dokumentech, které teď se budou vytvářet na Ministerstvu obrany a přijímat i ve vládě, ale i na jiných ministerstvech, tak to celistvé pojetí obrany znamená vrátit se zpátky k celostnímu přístupu. protože protože dnes můžeme hovořit poměrně otevřeně o tom, že v budoucnosti mohou být vnitřní formy ohrožení pro Českou republiku stejně důležité jako ty externí. A my také víme od našich kolegů, partnerů v jiných státech, zkušenosti, ale třeba státu, jako je Izrael, kde pokud vybudujete funkční, plně funkční bezpečnostní systém státu, všech jeho složek a všechno to funguje dohromady, tak to dokáže kompenzovat požadavky na velikost ozbrojených sil. Jinými slovy, nemusíte je mít tak velké, ale máte přitom větší, větší výkonnost. Takže proto tam vidíte také, že chceme vybudovat, budovat všechny složky bezpečnostního systému státu, včetně i toho širšího pojetí bezpečnosti, jako je energetická bezpečnost, surovinová bezpečnost, bezpečnost naší ekonomiky a tak dál a tak dál. A také najdete v této souvislosti v programu prohlášení vlády pojem, že Armáda České republiky nebo naše ozbrojené síly budou budovány na bázi koncepce celkových sil. V angličtině, když budete studovat zahraniční texty, tak je to Total Force Concept. to v podstatě znamená návrat k něčemu, co my pamatujeme, aspoň my starší, z dob studené války. To znamená, že ozbrojené síly jako celek jsou budovány tak, že profesionální jádro, aktivní záloha, další formy záloh, které jsou všeobecná záloha, je to budováno jako jeden celek. Je to budováno jako jeden celek a jak teritoriální síly, tak vzdušné síly nebo pozemní síly. všechno je budováno na stejné úrovni. Takže jste možná zaregistrovali, že jsme od 1. ledna letošního roku ustanovili velitelství teritoriálních sil s velitelstvím v Táboře, které v každém kraji buduje jeden prapor teritoriálních sil, který bude mít své profesionální jádro, dále bude se skládat z aktivní zálohy i mobilizačně rozvinovanou součástí. A takže v podstatě budujeme ten systém, systém jako celek. S tím souvisí i to, že budeme letos vlastně dělat tři klíčové dokumenty, ačkoliv se plánovali původně dva. A jedním z nich je nový ústřední plán obrany státu. Ten bude hotov do konce letošního roku a vlastně bude odpovídat ty základní otázky obrany a bezpečnosti, bezpečnosti státu. včetně včetně věci jako velení, řízení ostatních součástí nebo dalších bezpečnostních složek států a tak dál. Současně také v letošním roce a to bude už v blízkých týdnech bude přijat dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2040. Ten dá celý, celý takový rámec, řekl bych strategický, bezpečnostní pro všechny ostatní koncepční dokumenty, které se budou na Ministerstvu obrany vytvářet v následujícím období. No a ten třetí, to je to, co registrujete i v médiích, hodně o tom mluví pan premiér, že se připravuje nová koncepce výstavby Armády České republiky. Ta koncepce Armády České republiky, ta poslední byla přijata v prosinci 2023 a tyto se obnovují v pětiletém cyklu. S tím, že jak se po Hagu, Haáckém summitu v loňském roce zvýšili požadavky na jednotlivé členské státy NATO na poskytování příspěvků do kolektivní obrany. Ty se nesmírně navýšily, tak nějakým způsobem se na to musí, musí reagovat, stejně tak jako na celkový vývoj bezpečnostní situace. Jinými slovy, padlo rozhodnutí přesunout tvorbu té koncepce a vlastně na konci května by už měla proběhnout diskuze. společně s premiérem a na vládě, Bezpečnostní radě státu o tom základním zadání, o tom základním obsahu a následně bude dopracována a projde schvalovacím procesem. Kdybych to měl úplně zjednodušit, když vezmete politicko-vojensko-bezpečnostní, politicko-vojenské a bezpečnostní ambice České republiky, když vezmete závazky, které jsme na sebe převzali ohledně příspěvků do kolektivní obrany, a když vezmete národní bezpečnostní potřeby, které máme a kapacity, které musíme vybudovat, tak se vám vlastně tyhlety úkoly do té současné armády vůbec nevejdou. To znamená, my to musíme tu armádu v těch příštích letech do roku 35 až 40 reorganizovat a vlastně zakomponovat tam všechny, všechny nové, nové úkoly. Tak, to tedy v té, té situaci, ve které momentálně jsme, na čem pracujeme. Současně bude potřebné novelizovat celou obranně-bezpečnostní, bezpečnostní legislativu. V podstatě krizové řízení, krizové řízení státu, protože je poplatné své době. A když se podíváte, kdy ta krizová legislativa vznikala a co bylo jejím základem, tak je to všechno o povodních. Je to všechno o vodě. Je to, to bylo to děláno na úplně jinou situaci, úplně jiné předpoklady a já uvedu jenom jeden takový detailní příklad, jo, jenom jako vzorek. Vemte si, že jako každý jiný stát, tak i my, my máme smlouvy o mobilizačních dodávkách v případě mobilizačního rozvinování ozbrojených sil. Tak a když se podíváte do zákona, tak tyto mobilizační dodávky, ty smlouvy se mohou aktivovat až ze stavu ohrožení státu. Jinými slovy, to už je po válce. když vezmete, kolik toho je potřeba vyrobit, že se musí přeskládat celá ekonomika a podobně. My potřebujeme dneska právní úpravu, která by umožnila vládě na základě vyhodnocení trendů, vývoje bezpečnostního prostředí a a vyhodnocení hrozeb a rizik, které z nich vyplývají, aby mohla vláda rozhodnout o spuštění a aktivaci těchto smluv o mobilizačních dodávkách hluboko v mírové době. A takto si představte překreslení a přepracování té branné a krizové legislativy napříč, napříč celým systémem. Bude to teda velká práce. Nevíme, jestli vůbec stihneme za jedno volební období, ale v každém případě, v každém případě ji zahájíme a ten proces, proces nastává. V podstatě jde o to zjednodušit rozhodování, zrychlit rozhodování, přenést více odpovědnosti na exekutivu, protože jenom tam je, tam je ta rychlost, nějaké kontrolní mechanismy a celou řadu, celou řadu dalších opatření. S tím také, že v rámci za Ministerstvo obrany, my se soustřeďujeme především na Armádu České republiky, která je tím hlavním prvkem. Ale já tady zdůrazním jednu věc, protože hodně se to, hodně se to plete. je takový nebo převládá taková všeobecná představa, že když se řekne Armáda České republiky, že to je to všechno. Ne, není to jenom Armáda České republiky, to je to, co je pod náčelníkem generálního štábu. Ale vedle toho tady máte Vojenské zpravodajství, vojenskou policii, Univerzitu obrany, střední školu, vojenské nemocnice, úřady, všelijaké zařízení a tak dál, kde všude jsou vojáci a plní to nějaký úkol. To znamená, když v koncepci Armády České republiky je napsáno, že má mít do roku 2030, 30 000 vojáků, tak když, tak to jenom, jenom to, co je v rámci Armády České republiky, ale v celém systému hovoříme asi o 35 000. Takže tyhlety dvě věci je třeba rozlišovat, že Ministerstvo obrany, ozbrojené síly je víc než je Armáda České republiky. A to už vůbec nemluvím o tom, že ozbrojené síly tvoří i Vojenská kancelář prezidenta České republiky a Hradní stráž. kteří jsou úplně samostatně, úplně samostatně, ale jsou v rozpočtu Ministerstva obrany. Takže takovýmto způsobem to, to funguje. Takže pracujeme, pracujeme na té koncepci, která, která jednak musí zakomponovat všechny ty nové požadavky, které jdou z Haagu, a já myslím, že mohu klidně tady říct, že ty požadavky na nás, pokud jde o příspěvek do kolektivní obrany, tak je zvyšují téměř o 200 %. Takže ty nároky jsou, ty nároky jsou enormní. A já bych se tady u toho zastavil, protože je teď velká diskuze v tisku, jak to vlastně s těmi procenty a co to vlastně vyjadřuje. NATO má systém obranného plánování NATO. Ten systém krátkodobý je šest let, střednědobý 7 až 12 let, dlouhodobý 20 a více let. Samozřejmě, kdo zná státní správu, tak ví, že ani naše státní správa takhle vůbec není schopná plánovat. Protože my plánujeme z roku na rok s výhledem na dva roky a máme střednědobý, střednědobý nějaký výhled. Takže to je všecko v aliančním pojetí krátkodobé. No a teď ten cyklus obranného plánování je čtyřletý, takže teď se hodnotil cyklus 22 až 25. A každé dva roky probíhá hodnocení, jakým způsobem ten cyklus je, cyklus je naplňován. Takže když nyní Aliance hodnotila výsledky obranného plánování, to je ta diskuze nad těmi velikými procenty, tak ona hodnotila roky 22 až 25 a říká nějaké stavy, jak na tom, jak oni Českou republiku vidí a indikují, jaké je trend, indikují trend. Jo, to znamená, rok 26, ale rok 26 se bude hodnotit až v roce 28. Takže takovýmto způsobem to, to funguje. No a my musíme vlastně všechny ty nové požadavky do kolektivní obrany a NATO hodnotí, nehodnotí armádu jako celek. Oni nehodnotí funkčnost bezpečnostního systému státu. Oni skutečně hodnotí jenom ty schopnosti, které my, kterými přispíváme do kolektivní obrany.
[15:57]Takže a teď je to navíc ještě zatíženo tou diskuzí o procentech, kterou do toho vnesl pan prezident Trump, prezident Trump v Haagu. Takže mohou nastat situace, jakože nastávají, že jsou státy, které vykazují velmi vysoká procenta výdajů na obranu a jsou hodnocena v rámci Aliance v tomhletom velmi pozitivně, ale nikdo už si nevšimne, že nemají letectvo. Že nemají celé ozbrojené síly. Že nemají bitevní vrtulníky. Že nemají nejsofistikovanější zařízení pro radioelektronický boj. Že nedisponují jako my pasivními radarovými systémy a vůbec dalšími čidly a tak dál, které my jako špička světová vyvážíme do celého světa. Nezvšimnou si, že my létáme Air policing v celé řadě zemí, že zajišťujeme ochranu vzdušného prostoru Slovenska, například, že máme naše jednotky v Litvě, Lotyšsku, Polsku, na Slovensku a podobně. No ten obraz vypadá úplně jinak. Takže tady já jenom říkám, jak rozumět, jak rozumět tomu obrannému plánování NATO a o čem to vlastně je a co to popisuje. Není to určitě celek jako takový. Naše armáda je zhruba na 12. místě z hlediska tempa modernizace v rámci celé Aliance. A skutečně je to armáda výkonná, my jsme hrdí na to, co dokázala za těch, zejména od spuštění projektu profesionalizace a my jdeme tímhletím směrem. Máme vlastní plán a chceme budovat moderní technologicky vyspělou armádu s profesionálním jádrem, která bude připravena naplnit požadavky, bezpečnostní požadavky našeho, našeho státu. Takže takže takhle to prosím vnímejte a takhle to i studujte, až se budete zabývat touhletou problematikou, třeba. Personál. Pro nás je nyní priorita. Pro nás je Alfa a Omega personál. Právě díky vzhledem k tomu, jak strategický, s jakým strategickým výhledem my uvažujeme. Nás nezajímá to procento teď nějakých výdajů, nás zajímá člověk, protože co neuděláme s lidmi do roku 30, potom už nikdy nedoženeme. Tam ta demografická křivka, ten vývoj demografický je už velmi nepříznivý a bude to velmi složité a i pokud jde o personál, tak už se budeme muset soustředit na třeba něco jiného, než třeba ty kvantitativní ukazatele, ale třeba na strukturu personálu, kvalifikační strukturu, věkovky a podobné, podobné věci. Ale skutečně my jsme připravili celý soubor opatření, pokud jde o personál a prolamujeme historická čísla. My jsme měli, my jsme měli, my jsme vlastně už teď na 94 % a to jsme, to jsme v květnu. Jo a kde je zbytek roku? Takže já už přijímám nějaká opatření, stahují se tabulkové počty z jiných součástí, rezortu obrany, posilují, převádíme do Vyškova, k posílení kapacit, vzdělávání, výcviku a tak dál a tak dál. protože protože teď chceme v těch následujících letech nabrat co největší počet vojáků a nejenom profesionálů, ale i aktivní zálohy. A co je zajímavé a to teda hodnotím velmi pozitivně.Já nejsem až tak skeptický, jako pokud jde o některá hodnocení naší, naší společnosti mladé generace. protože dneska, když kdo projde dobrovolným vojenským cvičením, tak skládá i vojenskou přísahu. A on je prostě hotový voják a odchází do záložních sil. Ale on se může kdykoliv rozhodnout a vstoupit i do té armády a slouží aktivně a nebo do aktivní zálohy. A teď jsem byl nedávno ve Vyškově na přísaze a i tito vojáci tam přísahli. Takže to je určitě perspektiva, abychom chtěli, aby právě ten segment dobrovolnosti byl na struktuře naší armády nejsilnější. Profesionální jádro. Já říkám, nemá smysl tady uvažovat o nějakém návratu k prezenční vojenské službě, když jsme ještě nedobudovali profesionální armádu a ještě jsme plně nevytěžili její potenciál. Tak to bysme zůstali takový kočkopes na polovině cesty jednoho a bez toho, že máme přesnou odpověď o tom, jakým způsobem bysme se dostali dopředu přes nějakou, nějakou verzi té konscripční armády. Protože co řešíme, zase, jste ve škole, tak nějaká teoretická část. Ta základní rovnice je účel, typ a velikost armády. Účel jasně vyjádříte zákony a podobně, typ podle toho účelu armády zvolíte typ armády, který stát potřebuje. Může být konscripční, může být profesionální, můžou to být nějaký minitmen, jak to je v některých státech, může to být národní garda, může to být kombinace těchto modelů. A z toho vám vyjde velikost. Z toho vám vyjde velikost potom. Takže tohle, tohleto rovnici my řešíme a zatím ji řešíme v tom, že neměníme typ armády. Mění se nějaké úkoly, budou se měnit nějaké, nějaké proměnné, ale v zásadě tu rovnici jako celek necháváme tak, tak jak, tak jak je. No, a naším cílem, jak říkám, v těch následujících čtyřech letech je co nejvíc peněz natlačit do člověka a co největší úsilí. To znamená, to jsou ty platy, vrátit zpátky benefity. Já jsem zažil dvakrát za svoji kariéru nebo třikrát dokonce, co to je z, když někdo zmrazí platy, protože je tady taková jedna věc. Ta profesionální armáda, tak ta její stabilita, ona stojí na kariérním řádu. A kariérní řád je v podmínkách profesionální armády a tržní ekonomiky. My taky nesmíme zapomenout na to, že my budujeme armádu v podmínkách kapitalismu. Na to někteří lidi jako zapomínají. tak tak je udržitelná jenom v případě, že vytrvale roste objem finančních prostředků, které máte na lidi, na personál. Jinak kariérní řád vám ztuhne, nepohne se a vlastně se rozrolí. A to je přesně to, co se stalo v posledních čtyřech letech a proto jsme spadli vlastně v tom ukazateli personálního vývoje do období stagnace. Do období stagnace. No tak to samozřejmě musíme napravit. Máme podepsaných, teď nerad bych, 38, myslím memorand se středními školami technického zaměření v České republice. kde my platíme už těm žákům na těch středních školách stipendia, 4 až 5 000 měsíčně, pokud studují obory, které jsou uplatnitelné následně v armádě, ať už v jakékoliv formě, aktivní záloha, profesionál a nebo ve zbrojním průmyslu. V naší ekonomice. Takže těch máme desítky, to budeme rozšiřovat. my také máme plány, popracovat, prohloubit spolupráci s vysokými školami. Tam už to běží teda hodně, ale i tady se Západočeskou univerzitou. Máme i společně se Zemanem Karlovarského kraje nějaký zámysl. Protože když jsem na začátku začal tou koncepcí celkových sil, to znamená, vrátit se zpátky k mobilizačnímu rozvinování v případě potřeby, protože mobilizační, připravenost k mobilizačnímu rozvinování je hlavním prostředkem vojenského odstrašení ze strany státu, který disponuje jenom konvenční vojenskou silou. tak tak my také budeme potřebovat záložní důstojníky. My samozřejmě dneska máme, ale jsou z té doby minulé a prostě nikdo z nás nemládne a během 10 let celý sbor záložních důstojníků, který je ještě z minulosti z té konscripční armády, tak vlastně nám věkem z těch záloh odejde a my budeme muset vybudovat důstojnický sbor v našich zálohách. Kde samozřejmě jdou důstojníci, kteří končí v armádě, už je, jako končí, dosloužili a tak dál, ale to samozřejmě nestačí a hlavně to nestačí na ty základní funkce, takže bysme si chtěli vrátit k nějaké, k nějaké, řekněme, systémové přípravě důstojníků v záloze. Samozřejmě ten důstojník potom kdykoliv se může rozhodnout, že vstoupí do armády a slouží aktivně v armádě, to, to mu se samozřejmě meze, meze nekladou. A už dneska, když se podíváte za posledních od roku 28 do dneška, tak za celé to období, tak většina, většina našeho důstojnického sboru už pochází z absolventů civilních vysokých škol, kteří vstoupí do armády a nastupují na vojenskou akademii do Vyškova, kde absolvují důstojnickou školu, když to zjednoduším a stávají se důstojníky a nebo praporčíci a poddůstojníci, co jsou v armádě, protože už je, už jich máme v řádu tisíc, tisícovek. mají vysokoškolské vzdělání, tak když se rozhodnou přejít do důstojnického sboru, tak rovněž přes důstojnickou školu ve Vyškově, eh, přechází do důstojnického sboru. Takže odtamtud už jde většina, tam už je vidět, jak se za těch 30 let, k jakým změnám sociálně ekonomickým, ale i v té struktuře té společnosti za těch posledních 30 let došla. Takže tady si myslím, děláme poměrně velkou práci. Ono to má větší dynamiku, než je na prvním, první pohled vidět, protože zase ta obranná, ta armáda nemůže o sobě až tak mluvit moc. My můžeme říct jenom, jenom něco. Takže ještě bych uvedl dvě věci, bych zmínil, abych nemluvil dlouho, nepřetáhl jsem náhodou. No, přetáhl, nevadí. velmi intenzivně spolupracujeme s krajskými úřady. Bude to poprvé od roku 90, kdy do roku 2028, to znamená za dva roky, dobudujeme systém, komunikační systém krizového řízení. My řekneme vojáci, velení a řízení. od ústředního krizového štábu po kraj. Samozřejmě to děláme my, děláme to v součinnosti s vnitrem, děláme to v součinnosti s kraji, ale to těžiště nejvíc, nejvíc nese armáda. Dokonce to financujeme, tuším nákladem 2,5 miliardy z našeho rozpočtu. Jo, ale budeme to mít. A nikdy to tady předtím nebylo. Druhá věc je antidronová obrana, tak tam je program, projekt Antidron, taky ho děláme z vnitrem, kde vlastně se už teď osazuje kritická infrastruktura a důležité objekty pro stát. Antidronovými systémy a zase je to doplněno informačním systémem, monitorovacím. Takže pan premiér byl nedávno na cvičení v Bechyni a řekl Karlovy Vary, nemocnice, tam se to rozsvítilo a on to viděl. Tam už je osazené. Takže a jsme schopni vidět jakýkoliv dron, včetně SPZ, jaký je typ, kdo ho vyrobil a tak dál. Všecko, všecko už je, takže tohleto je další taková věc, kterou společně s těmi kraji děláme. A ještě je tam třetí, ta si asi vyžádá trošku větší čas a to jsou společná centra krizového řízení. Takovej ten modelový projekt je ve Varech a tam také se i pan premiér byl nedávno podívat. To znamená, všechny složky bezpečnostního státu jsou v jednom místě, na jednom velínu, v jedné, v jedné budově se společnými systémy krizového řízení. No a myslím si, že ta práce se dělá velmi dobrá, protože to překvapilo dokonce i mě, když jsme se dívali na poslední čísla těch sociologických průzkumů a různých agentur a podobně, tak armáda má dneska v tomto období a Ministerstvo obrany nejlepší čísla za poslední 4 až 5 let. A v 1. lednu tohoto roku důvěra veřejnosti 74 % ve prospěch armády. A já, který pamatuji tu dobu, když jsme se, když jsme byli na počátku 90. let a co se dělo tehdy, tak to je enormní posun. když se dělala tehdy struktura, struktura, řekněme, zaměstnanecká v České republice, různé výzkumy, no tak, no tak důstojník, tehdy se neříkalo voják z povolání. Tady se říkalo důstojník, protože jsme měli ještě pro konscripční armádu. Tak za náma byla jenom úklizečka. Jo, takže takovejhle enormní, enormní posun. Já si myslím, že armáda má velkou perspektivu i jako zaměstnavatel, byť to slovo nemám rád, protože my sloužíme a pro mladé lidi je to skvělá perspektiva. Protože v kterýkoliv jeden moment má Ministerstvo obrany v zahraničí 1100 lidí. Bývá někdy i víc, podstatně víc. Ať už jsou to mise, které jsem vyjmenoval, jo, Litva, Lotyšsko, Estonsko a tak dál. Polsko, Slovensko. pozorovatelé, mírových sil OSN, ale my máme několik set lidí také ve strukturách NATO a v mezinárodních organizacích. Resort obrany má paralelní linii Vojenské diplomacie. Tady máme experta na tu oblast. bývalého ředitele odboru Vojenské diplomacie, to jsou všechno naše diplomaty Ministerstva obrany. Máme lidi ve školách, máme lidi v kurzech v zahraničí a tak dál, takže jsme plně integrovaní do toho světa. A když se podíváme na ty počty a podíváte se na velikost té armády a podobně, tak praxe v zahraničí je naprosto běžná. Což je další kvalita a benefit, který my můžeme dát a ne až tak každého může úplně nabídnout. Takže má to velkou perspektivu a já každému mladému člověkovi říkám, ať si zváží třeba, že někde v té, v průběhu té kariéry, své profesní by do té armády nevstoupil v nějaké formě, jenom proto, aby ji potom úspěšně ji mohl zase v civilu zakončit, protože nabere hodně, hodně know-how a velmi cenných věcí. Takže asi tolik na úvod z mojí strany, děkuji moc.
