[0:11]Vítám vás všechny u nového rozboru. Dneska tady mám rozbor jedný z mejch oblíbených knížek a i oblíbeného autora a to je knížka Jak je důležité mít Filipa od Oscara Wilda z roku 1895. Ještě takhle ze začátku bych vás ráda upozornila, že podle analytiky hodně z vás, který se dívají třeba i na tady ty specifický maturitní videa, u mě nemá přihlášený odběr. Takže prosím tak učiňte, ať vám nic neuteče do budoucna. A já si myslím, že se na to můžeme teda vrhnout. Anglický autor irského původu uvádí svou nejúspěšnější komedii pod titulem lehkovážná komedie pro vážné lidi. Konverzační komedie o lásce a námluvách ve vyšší anglické společnosti, která skýtá autorovi nepřebernou studnici inspirace. Autor nešetří britským humorem, co replika to vtip či bonmot. Stejně vtipné jsou i situace, které přinášejí neustále nové překvapivé zvraty. To vše a nenapodobitelný suchý anglický humor láká divadelníky k novým a novým inscenacím. Na své si přijde i čtenář této hry. Literární druh je drama a literární žánr je konverzační komedie divadelní hra. Literární forma je próza a literární směr je anglická dekadence, konec 19. a počátek 20. století. Kompozice je chronologická a děj je rozdělen do tří dějství. Doba a místo děje je Londýn, venkovské sídlo ve Waltonu, rok 1894. Forma vyprávění je i ich i er forma. Téma je vymyšlení fiktivní osoby. I lhář může mluvit někdy pravdu. Motivy jsou láska, společenské postavení, lhaní a vymýšlení. Zasazení knihy do kontextu celé autorovy tvorby. Hra vyšla roku 1895, kdy byl Wilde obviněn z homosexuality a následně za toto uvězněn. Měla velký úspěch, ale ten úspěch a slávu si jež autor nemohl užít. Hra byla také několikrát zfilmována a zpracována pro divadlo. Poslední filmové zpracování je z roku 2002 a je hodnoceno jako zdařelé. Teď bych se teda ráda přesunula na charakteristiku postav. Jako prvního vám představím Jacka Worffinga neboli Filipa, je to zodpovědný, trochu zmatkář, miluje Gwendolínu a je ochoten pro ni udělat vše. Jako malého ho nechali na nádraží v příruční brašně. Později zjistí, že se jmenuje Filip a je starší bratr Algernona. Jako dalšího teda tady máme Algernona Moncreafa, vtipný, důmyslný, zvědavý, velký jedlík, někdy až nenasytný. Miluje Cecílii, kterou musel obtížně hledat, jelikož je její poručník Jack, držel v tajnosti na venkově. Pak máme Gwendolínu, Fairfaxovou. Dcera Lady Brecknellové, je chytrá, trochu dětinská, namyšlená, na svou dobu asi i drzák matce. Miluje Filipa a za svou lásku je ochotná bojovat. Další ženskou postavou je Cecílie Gardevová, prostořeká, nepozorná, nestará se o učení, láká ji zkažení lidé. Miluje Algernona, ale má stejně jako Gwendolína vysněno, že bude milovat Filipa. Jako další je slečna Prismová, je to vychovatelka Cecílie chytrá, vzdělaná, docela tvrdě odsuzuje prožitkářský život. Líbí se ji doktor Chasuple. Teď si něco řekneme k jazyku a kompozici celého díla. Jazyk je psán převážně spisovnou češtinou bez vulgarismů. Jsou tam ironické dialogy, britský humor, ironie a sarkasmus, paradoxy, aforismus. Je to krátký literární útvor, který obsahuje krátké pořekadlo vtip. Kritická, vtipná, satirická báseň s pointou, ostře se vyjadřující k určité události, osobě nebo jevu. Obsahuje také epigramy. Kompozice je chronologická s prvky retrospektivy. Kniha je rozdělena do tří dějství. Není dodržovaná trojí jednota. Ačkoliv je zde jediná hlavní dějová linie bez dějových odboček, děj se neodehrává na jednom místě ani neproběhne během 24 hodin. Také se tam vyskytují vtipné zápletky. Jako vždy vám teďkon popíšu, co je potřeba a na co nezapomenout u analýzy uměleckého textu v tomto případě této knížky. Takže, jako důležitý je zařazení úryvků do kontextu celého díla. Třeba, když si pamatujete v kterém dějství byl ten úryvek, popsat to, zařadit to. Atmosféra úryvku je to lehké, zábavné, kdo spolu konverzuje a tak dále. Tím se dostáváme k postavám. Určíme si, kdo tam je, kdo s kým vystupuje, jestli mají řeč přímou, nepřímou, můžeme je charakterizovat a můžeme i popsat vztahy mezi postavami. No a pak si určíme, jaký je tam jazyk a jazykové prostředky, takže jestli jsou tam dialogy, monology, jestli je tam třeba nadsázka, apostrofa, ironie a tak dále. A teď se dostáváme k autorovi a ke kontextu autorovy tvorby. Tak Oscar Wilde žil v letech 1854 až 1900. Byl narozen v Dublinu, byl to prozaik, dramatik, básník a esejista. Nejúspěšnější dramatik pozdně viktoriánského Londýna. Otec byl oční a ušní chirurg, povýšen do šlechtického stavu. A matka byla úspěšná spisovatelka a nacionalistka. Uměl plynně francouzsky a německy, studoval klasickou filozofii v Dublinu a na Oxfordu, byl vynikajícím studentem. Po škole se přestěhoval do Londýna, zajímal se o estetiku a zvažoval, že konvertuje. Nakonec zůstal katolíkem. Na studiích se seznámil s dekadenty. Od té doby rád šokoval společnost, vždy elegantní, šarmantní, ale výstřední. Vynikající vypravěč, bavil společnost, přednášel v USA i v Kanadě. Oženil se s bohatou ženou a byl tak finančně zajištěn, měl dva syny. A od roku 1891 byl jeho milencem Lord Alfred Bozy Douglas. Po čtyřech letech byl obžalován ze sodomie a obscénnosti. Homosexualita byla tehdy trestná. Byl odsouzen na dva roky nucených prací. Ve vězení trpěl, byl nemocný, dopis pro milence mu nedovolili odeslat. Manželka ho opustila, změnila si příjmení a po propuštění se toulal po Evropě nejčastěji po Francii. Sám se přejmenoval na Sebastiana Melmota. Několik měsíců žil znovu s milencem Douglasem, ale rodiny jim nepřáli a následně umírá na mozkovou meningitidu v hotelu v Paříži. Názvy autorových děl, tak z poezie je to třeba balada o žalář v Ridgu. Mluví o pobytu žalář. Pak z prózy je to třeba pohádka, takové Andersonovské naladění je šťastný princ a jiné pohádky, strašidlo Kentvillské a Lady Fukham, což je erotická novela. Autorství nikdy nebylo prokázáno. Napsal i drama, tam patří třeba ideální manžel a jak je důležité mít Filipa, což je knížka, kterou dneska rozebíráme. A teď se můžeme teda vrhnout na zařazení autora do uměleckého směru. Tak byla to dekadence, takzvaně prokletý básníci.
[8:26]Bylo to označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století. Označení použil Paul Verlaine v eseji prokletý básníci. Spojení s dekadentním způsobem života jsou třeba drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům. Původně se označení používalo jen pro některé autory, ale později se začalo používat pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský. Žili naplno, bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i společnosti. Scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze. Znaky tvorby prokletých básníků, tak hlavní znak je krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost, cena vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa. Ve své době byli nepochopení, pobuřovali se, inspirovali další generace, přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděné vedle sebe. Tak a teď bych vám chtěla představit další autory tohoto uměleckého směru. Tak byl to třeba Jean Arthur Rimbaud, který žil v letech 1854 až 1891. Zřejmě nejproslulejší z prokletých básníků, byl velmi nadaný, geniální dítě, výborný student, ale nepřizpůsobivý. Dvakrát utekl z domova. Veškeré dílo napsal mezi 15. a 20. rokem života. Publikoval jen v časopisech. Mezi jeho díla patří třeba skladba opilý koráp. Jako dalšího autora bych chtěla z Ameriky zařadit autora jménem Edgar Allan Poe, který žil v letech 189 až 1849. Byl to romantický básník, prozaik, literární teoretik, esejista. Byl z rodiny kočovných herců, otec se utopil a matka mu zemřela, když mu byly dva roky. Živil se jako redaktor, byl vyhozen za opilectví. Psal fantastické a mystické příběhy a byl to zakladatel detektivky. Je také označován jako mistr krátké prózy, skvěle zachycuje stav mysli svých postav. Texty jsou považovány za první detektivky. Mezi jeho dílo patří třeba Jáma a kyvadlo, zlatý brouk a jeho životní dílo je báseň Havran. Tak a to je pro ty, co si nepotřebujou poslechnout obsah a děj celého příběhu vše. Takže já se s váma loučím, doufám, že se vám video líbilo. Nezapomeňte tady zanechat like a případně nějaký komentář a pro ostatní se jdeme teda vrhnout na obsah celého díla. Ten děj budu říkat postupně po těch dějstvích. Takže dějství první, jsme v bytě Algernona v Londýně. Za Algernonem přijede kamarád John Worfing. Algernon si však myslí, že se jmenuje Filip Worting, protože se tak John vždycky představoval. John u něj však nechal cigaretové pouzdro a v něm bylo napsáno od malé Cecilky z něžné lásky drahému strýčkovi Jackovi. Algernon se domůže vysvětlení. Cecilka je jeho schovanka, s níž žije na venkově. Aby mohl jezdit často do Londýna, vymyslí si neexistujícího bratra Filipa, za kterým jezdí. Algernon to chápe, protože sám si také vymyslel neexistujícího přítele, aby nemusel chodit k tetičce Lady Brecknelové. Ta se teď ale zadním společně s její dcerou Gwendolínou stavila. John žádá Gwendolínu o ruku a musí postoupit výslech od paní Brecknelové. Té se nelíbí pouze to, že John nezná své rodiče.
[13:30]Dějství druhé, zahrady venkovského sídla Johna. Na venkovské sídlo nečekaně přijede bratr Johna Filip. Tím není nikdo jiný než Algernon, který toužil poznat jeho schovanku a který se do ní zamiluje a chce si ji vzít. V té době se vrátí i John a je zaskočen touto situací. Vše vyvrcholuje ještě tím, že přijede i Gwendolína, jež se sejde pouze s Cecílí, protože oba muži šli k faráři domluvit si pokřtění. Protože obě ženy chtějí pouze Filipa. Když se však vrátí a uvidí obě dívky spolu, nezbývá jim než přiznat pravdu a dívky odejdou ze zahrady dovnitř do domu. Dějství třetí, salon ve venkovském sídle Johna. Muži jdou za svými milými dovnitř a ty se nad nimi slitují. Přichází Lady Brecknelová, která se dozví, že vychovatelkou Cecilie je slečna Prismová, která zamlada odnesla jedno dítě z jejich domu a nechala ho na nádraží. Zjistí se, že to dítě byl John. Že jeho matkou byla sestra Lady Brecknelové a tudíž je bratrem Algernona. Pokřtěn byl už jako malý chlapec na Filipa. Teď nic nebrání tomu, aby se uskutečnily dvě svatby. A to je z děje všechno a já se na vás těším u dalšího rozboru.
